O naší řeči v Naší řeči
tato slova: „Dnes, kdy rušný, všestranný život, chvatná práce denní, mnohonásobný styk se živly cizími rozleptává, porušuje a hubí české slovo v novinách i úřadech, ve škole, v literatuře i v hovoru společenském, vedle činitelů jiných také III. třída České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění klade si za povinnost, aby podle sil svých plnila úkol, který už zakladatel její dal jí do vínku: býti prostředníkem mezi obecenstvem v ušlechtilé snaze o soustavnou očistu jazyka mateřského...“
Z práce v jazykové poradně vím, že i dnes se někteří lidé do- mnívají, že úkolem lingvistů je ochránit češtinu před přívalem cizích slov (tím, že bude zakázáno je užívat a místo nich někdo rychle nabídne vhodnou českou náhradu) a před úpadkem, k němuž prý v posledních letech dochází. Jako dů-
JAZYKOVÉ OKÉNKO
vod „zkažení“jazyka je nejčastěji uváděn vliv různých technických vymožeností kazících jazykový projev mladé generace. Tito lidé si neuvědomují, že jazyk je složitý dynamický organismus, který reaguje na nejrůznější společenské změny, a proto prochází neustálý- mi proměnami. Obvykle si nechtějí přiznat ani to, že vývoj českého jazyka závisí na všech jeho uživatelích, nikoli na rozhodnutí hrstky jazykovědců. Současní lingvisté proto názor o nutnosti očisty jazyka nesdílejí, neobávají se ani toho, že si jazyk s cizími slovy neporadí.
Není bez zajímavosti, že už v prvních ročnících Naší řeči se o náhradě cizích slov říká: „Překládati cizí slova (...), která už v jazyce delší dobu obíhají, jest vždycky těžký úkol. Každý uměle vytvořený název, t. j. vytvořený mimo společnost slova toho takřka denně užívající, setká se přirozeně s odporem, protože zpravidla nevystihuje plně toho, co se zakořenělým slovem cizím označuje. Nejlepší cesta ke zčešťování takových slov bývá, vytvoří-li si společnost taková sama slovo potřebné, neboť takové slovo má pak vždy tu výhodu nedosažitelnou slovu umělému – ať je utvořeno jakkoli – že souvisí těsně s předmětem, pro nějž je určeno.“
Dodávat něco dalšího není třeba. Snad jen, že sto let existence časopisu je nesporně důvod ke gratulaci.
Autorka pracuje v jazykové poradně ÚJČ AV ČR