Vyroste Česku nový Krpálek?

O pětadvacet procent se zvedla členská základna juda v roce 2016. Hlavní jmenovatel? Olympijský vítěz Lukáš Krpálek.

PRAHA Když se 11. srpna 2016 zakousl do zlaté olympijské medaile z Ria, byl judista Lukáš Krpálek nejšťastnější chlap na světě.

A spolu s ním mohl slavit i jeho milovaný sport. Pro většinu olympijských disciplín není většího úspěchu než na kolbištích pod pěti olympijskými sporty.

A na českém judistickém svazu (ČSJu) to moc dobře vědí. Zároveň jsou si vědomi toho, jak je sláva pomíjivá.

„Byl to obrovský úspěch, my se ale snažíme pracovat na popularitě našeho sportu systematicky a průběžně,“naznačil pro LN šéf ČSJu Jiří Dolejš.

Svá slovamá podložené i statistikami. Z čísel vyplývá, že se členská základna juda rok od roku zvyšuje. Stejně tak je z nich ale jasné, jaký efekt mělo na tento nárůst Krpálkovo zlato...

Krpálkův největší přínos vidím momentálně v tom, že děti u juda vydržely, že mají větší motivaci pokračovat

pokračovat,“zní z úst Jiřího Vaňka, hlavního trenéra Judo clubu Kidsport.

Ten se především v Praze specializuje na propagaci juda na školách. Kromě toho pak má vlastní klasický oddíl v Hájích.

„Loni jsme zaregistrovali zhruba sto nových členů, což je vlastně třetina z celkového počtu, kteří u nás nyní judo provozují,“přidává Jaroslav Švec, bývalý reprezentant a nyní kouč SK KP Brno.

A také muž, který v dorostu chvíli vedl současnou největší hvězdu tohoto sportu u nás.

„Je pravda, že většina z nových členů přišla právě po olympijských hrách,“přidává s tím, že momentálně jsou již na maximu členské kapacity.

„Máme patnáct koučů, já jsem placený profesionálně od svazu, další ještě na poloviční úvazek, u těch nejmenších pomáhají junioři. V trenérech problém, myslím, nemáme.“

Na problém ohledně nedostatku kvalitních koučů je dle Dolejše připravený také svaz. Ten dělá pravidelná školení a organizuje také získávání licencí na pražské fakultě tělovýchovy a sportu.

Vydrží jich málo

„Vždycky se dá vše dělat lépe, je ale pravda, že se svaz na toto v posledních dvou letech skutečně zaměřil. Stejně jako na podporu dětí,“tvrdí Vaněk, podle kterého je stejně jako v jiných sportech klíčové vychovávat nové talenty.

Sám v tom má vlastní zkušenost. Svůj klub a celý projekt juda na školách zakládal v roce 2007. Tehdy u něj začínalo s tímto sportem zhruba tři sta zájemců.

Do současnosti vydrželi z této party aktivně dva. „Jedním z nich je dorostenecký reprezentant Mikuláš Meško, velký šestnáctiletý talent, který se již připravuje s USK Praha. Odpad je obrovský, ale myslím, že pokud vychováme z těch tří tisíc lidí, co tu nyní máme, další alespoň jeden talent, bude to skvělé.“

Odpověď, zda je to úspěch, či nikoliv, se hledá těžko. Všichni se každopádně shodují na tom, že klíčový je věk kolem čtrnácti až šestnácti let.

„U nás vedu dorostence já, a jelikož jsem placený za úspěchy, už to není pro kluky snadné, musí hodně makat, trénuje se už dvou- fázově. A ne každý to zvládne,“naznačuje Ježek.

Ne každý je také ochotný dřít do úmoru, když je vidina úspěchu – jako v případě Krpálka – minimální. Každý jednoduše nemůže být mistrem světa či olympijským vítězem.

„Je to v prioritách, u Lukáše to bylo jasné už v tomto věku, jiní dají přednost dalšímu studiu a pak práci. Je to i v podmínkách, které v klubu mají,“přidává Dolejš.

„Více než polovina odpadlíků se nám ale po roce dvou zase vrací. Judo je skvělý sport na celkový rozvoj osobnosti. Chybí jim, a tak se mu chtějí věnovat alespoň rekreačně. A navíc tu máme skvělou partu,“dodává Ježek.

Kdo ví, třeba mu opět pod rukama roste nový Krpálek...