Topinambur příjemně zpestřuje
Chutí zimy a nekazí štíhlou linii.
Novoroční předsevzetí povětšinou platí nanejvýš jeden den. Pak přichází špatné svědomí, to když se po opulentních hodech ani v novém roce nedokážeme vzdát vábení pořádného jídla. Je přece leden, čas tmy. Mysl si zaslouží prosvětlit. Z tohoto dilematu nás dokáže vysvobodit lahodná zelenina, která se vrátila na farmářské trhy mezi řepu, zelí a brambory: topinambur. Hlíza je šťavna- tá a křupavá jako kedluben, má jedinečnou ořechovou chuť a lze ji konzumovat na rozličné způsoby a bez špatného svědomí. Topinambur totiž nasytí, ale přitom má velmi málo kalorií.
Hlíza tvarem připomínající zázvor není v našich končinách až tak exotická, jak se z názvu může zdát. Už na začátku 17. století přivezli Francouzi rostlinu z Nového světa do Evropy. Ná- zev je odvozen od jména jihoamerického indiánského kmene Tupinambů a lidově je nazýván židovská brambora nebo také jeruzalémský artyčok. Během 19. století se topinambur stal důležitou poživatinou, než jej vytlačila brambo- ra. Se svojí jemnou slupkou v barevných odstínech od světlé hnědé až do tmavě fialové se totiž na rozdíl od brambor nehodí k dlouhodobému uskladnění. Hlízy brzy začínají měknout a hnít. Proto dnes topinambur nenajdeme v supermar- ketech, ale k velké radosti všech, kteří řídí svůj jídelníček podle sezony, se vrací na farmářské trhy.
Topinambur je velmi nenáročný na pěstování a lze jej sklízet skoro po celý rok, protože jsou hlízy mrazuvzdorné. Navíc na rozdíl od brambor netrpí plísněmi a nenapadají jej ani škůdci, takže se pěstuje bez chemie. Úrodu mohou ohrozit jedině myši, které „jednoznačně preferují druh s fialovou slupkou, pro který chodí i šéfkuchaři lepších restaurací“, říká farmář Burda na tržnici v pražských Holešovicích. Ať jakékoliv barvy, hodí se syrová hlíza samotná nebo v kombinací třeba s polníčkem jako zimní salát, dá se zpracovat do polévky nebo do „ajntopfu“. Dělá stejně dobrý dojem coby zeleninová příloha, jako základ pro krémovou kaši i v hlavní roli v nákypu. Na topinambur specializovaná německá firma nabízí imüsli, chleba, těstoviny či hořčici, jedna česká firma dokonce džem. V Německu se také tradičně vyrábí pálenka z topinamburu zvaná „Rössler“.
S její konzumací se to sice přehánět nedoporučuje, v pevném skupenství ovšem netřeba brát ohled na množství. Tělu sice nedodává moc energie, ale zároveň hodně nasytí. Dokonale se tím hodí na bezstarostné večerní mlsaní, proto z něj připravujeme chipsy. Topinambury důkladně omyjeme kartáčem na zeleninu. Nakrájíme je na velmi tenká kolečka. Položíme je na plech s pečicím papírem, pokapeme olivovým olejem, posypeme hrubou solí a sušíme ve vyhřáté troubě při 150 stupních zhruba hodinu. Občas chipsy otočíme, dáváme pozor, aby se nespálily. Připravte jich hodně, při sušení se topinambury scvrknou zhruba o polovinu, ale jsou tak božské, že člověk s jednou porcí nevystačí ani do konce celovečerního filmu.
Připravila Sandra Dudek, novinářka a kuchařka