Potřebujeme vizi na 25 let

Česko může zbohatnout na další ekonomické transformaci. Musíme jen chtít

Bohatá, nezávislá a otevřená země, kterou jen tak nerozhodí nějaký poryv na světové nebo evropské scéně. Silné domácí firmy si mohou dovolit jedny z nejvyšších platů v EU a i přes nevysoké daně máme důchody na úrovni průměrné mzdy. Také lidé mluví plynule několika jazyky, a i když nemají problém uspět a žít prakticky kdekoliv, nemají ani moc důvodů se kamkoliv stěhovat. I v menších městech se dobře žije, nechybějí kvalitní silnice, dálnice a železnice, špičkové bezplatné zdravotnictví a školství i další služby. Stát se o nás postará, ale nikomu nepřekáží, nevodí ho za ručičku ani neříká, co má a nemá dělat. Můžeme si dovolit být liberální, jsme sebevědomí a přátelští k celému světu, po staletích už konečně není důvod na něco nadávat.

Představa Česka jako takového „Švýcarska střední Evropy“, kterým jsme chtěli být už za první republiky, byla jedním z největších lákadel transformace na počátku devadesátých let. Dnes máme další a pravděpodobně už opravdu poslední šanci se jím opravdu stát.

Nechybí nám k tomu zase tak moc, jak se může zdát. Jak popisoval například v rozhovoru pro LN bankéř a ekonom Pavel Kysilka, během pěti až deseti let nás čeká další ekonomická transformace. A my si musíme vybrat, jestli chceme dál zůstat montovnou závislou na silnějším sousedovi, ze které odtékají zisky a přidaná hodnota, nebo se postavíme na vlastní nohy a na globální proměně vyděláme. Klíčové přitom je mít jasnou vizi, za kterou půjde celá společnost. Právě o té by měl být hlavní politický boj před letošními parlamentními volbami. V následujícím textu nabízím několik skromných návrhů, na co se zaměřit.

Na zádech Bati a Avastu

Je vlastně v podstatě jedno, že tentokrát nepřecházíme od koní k parním strojům nebo motorům, ale do digitálního věku k robotům a 3D tiskárnám. Na tzv. čtvrté průmyslové revoluci mají vyrůst především silné domácí firmy s celosvětovou ambicí, jak se to mezi válkami podařilo koncernu Baťa. Nemá smysl kopírovat Kalifornii nebo Londýn, ale dívat se na ty nejlepší a dělat to, co oni, jenom lépe. Že to jde, ukazují úspěšné firmy s vlastní technologií, jako je Avast. Zatím jich je málo a měly by mít absolutní podporu.

Základ už nestačí

Nestačí ale jen několik tahounů, změnit se musí opravdu celá ekonomika od základů. Naši politici se zpravidla zaklínají elektronizací státní správy a přinejlepším stavbou rychlých optických sítí či podporou start-upů. To vše je ale dnes už naprostá samozřejmost, základ, který už zdaleka nestačí a měl být dávno hotový. Stát může „nakopnout“celá odvětví projekty, jako třeba přechod na bezhotovostní ekonomiku, odstranění fyzických peněz, jak se o to snaží Švédsko.

Nejsme živí roboti

Stát je také jediný, kdo má moc nejen oto- čit kormidlem školství, ale motivovat firmy, aby vzdělávaly zaměstnance, kteří se už do lavic nevrátí. Nemáme ropu, nejsme daňový ráj, jediné, co máme, jsou lidé. Pokud nebudou zaměstnaní u pásů automobilek nebo přenášet balíčky ve skladech obřích e-shopů, nemusejí se bát, že je nahradí roboti. Kvalifikovaná pracovní síla bude v digitálním věku potřeba mnohem víc a bude placená lépe než dnes.

Žádaná nevěsta

Zahraniční kapitál se samozřejmě nedá svéhlavě odmítat, měl by ale přinášet nejen peníze, ale v dnešní době hlavně know-how. Zásadní proto je, aby se o nás ucházely a v zájmu o nás si konkurovaly firmy z nejvyspělejších zemí světa. Samozřejmě jsme blízko Německu, nemusíme na něm být ale závislí. Česko může být vstupní branou do Evropy pro investory z technologických hvězd, jako je Izrael.

Bezpečný přístav

Pro domácí i zahraniční investory je klíčové nejen metro na letiště či dálnice (které měly dávno stát), ale i bezpečnost a jistota, a to nejen ta fyzická a dnes i kybernetická, ale hlavně právní. Zatímco se dnes přeme o to, jestli nám smí do centra Prahy jezdit vozítka dobrá akorát tak pro turisty, Bílý dům vydává výhledy, jak bude regulovat umělou inteligenci. Nejde o žádné sci-fi, namísto nejrůznějších přílepků a porcování státního rozpočtu by měli zákonodárci přemýšlet o tom, jaké předpisy budou potřeba pro průmysl budoucnosti. Dobrá, byť i klidně velmi přísná regulace otevírá trh, jak ukázala například jasná pravidla pro drony v USA, která umožnila raketový rozvoj celého odvětví.

Internet je naše moře

Stejně jako si naši prarodiče za první republiky vytkli heslo „Vzduch je naše moře“a mířili až do oblak, může být naše moře 21. století internet a celý digitální svět. Zatím nikdo z naší politické elity neříká jasně a hlavně konkrétně, co pro to udělá. Snad nás letos překvapí.