Neignorujme dezinformační kampaně
Koniáš, Orwell, ČÚTI – slova, která poslední týdny zaplevelují veřejný prostor v souvislosti se vznikem analytického útvaru ministerstva vnitra, který má upozorňovat na útoky dezinformačních kampaní. Rázem se ozývají všechny potrefené husy, které se stávají odborníky na historii a cenzuru. To bohužel jen dokazuje, kolik politiků a opinion makerů buď nechápe roli propagandy v dnešním světě, nebo ji naopak chápe až moc dobře a patří mezi její šiřitele.
Operovat s pojmy pravda a lež je citlivá disciplína, zvlášť když reprezentujete státní moc. Cílem nově vznikající- ho Centra proti terorismu a hybridním hrozbám ale rozhodně není rozdělovat informace z médií a sociálních médií na pravdivé a lživé. Úkolem skupiny analytiků bude pouze poukazovat na fakta. A právě to moderní dezinformátoři záměrně ve svých hysterických reakcích zamlčují.
Obavy z vybájených strašáků
Prokremelští trollové dnes a denně spamují veřejný prostor odhaleními, která vrhají zdánlivě překvapivé světlo na geopolitickou situaci moderního světa. Moderní dezinformace nemají vytvořit pozitivní pocit vůči Rusku, ale relativizovat fakta a vytvořit svět, ve kterém není nic, čemu bychom mohli plně důvěřovat. Na této dezinformační vlně se pak pokoušejí svézt i další skupiny, které vytvářejí strach z teroru nebo nemocí a burcují společnost k odporu proti vybájeným strašákům. Dez- informace jsou fenoménem současné generace, zneužívajícím shon našich životů, kdy nemáme čas a vlastně si ani nechceme zjišťovat fakta.
Žijeme z titulků a postů na sociálních sítích, informace nefiltrujeme, ale pouze přijímáme. A tento nový přístup k informacím manipulátoři a trollové zkušeně využívají. Ukázalo se to třeba v případě brexitu či nizozemského referenda o asociační dohodě mezi EU a Ukrajinou, na stejném fenoménu nekritického myšlení a touhy po jednoduchých řešeních svou budoucnost staví i politici, kteří jsou schopni tvrdit, že nikdo nemá právo posuzovat, je-li nějaká informace pravdivá, nebo ne (neboť chtějí mít ničím nerušenou možnost lidem beztrestně lhát).
Jen v České republice fungují zhruba čtyři desítky dezinformačních projektů, které se tváří jako seriózní média. Produkty jejich práce ale nepodlé- hají žurnalistickým standardům a nefungují na základě ověření informace či oddělování informací a názorů. Jejich pohádky ovšem úspěch mají: polovina Čechů si například myslí, že to, že do Evropy přichází tisíce Syřanů, je vinou Spojených států amerických. Dvacet osm procent našich obyvatel je přesvědčeno, že ruská intervence v Sýrii pomáhá řešit migrační krizi v Evropě. Přitom jsou to právě ruské vojenské akce, které přinutily desetitisíce lidí, aby opustily své domovy.
Návrat minulosti nechceme
Česká republika leží ve středu Evropy, ale i na pomyslné hranici dřívější východní a západní Evropy. Je tedy ideálním terčem propagandy, která se vrací k pojetí rozdělování světa na Východ a Západ a která chce z našich spojenců dělat nepřátele. Nemůžeme proto dezinformační kampaň ignorovat. Pokud se vzdáme demokracie, pokud začneme ignorovat fakta a bude nám jedno, na základě čeho se rozhodujeme, můžeme se jednoho dne zase probudit v zemi, kde je možný jen jeden názor a kde je oficiální pravda určována generálním ředitelem a sdělována stranickým tiskem.
Ti, kterým by se návrat do minulosti líbil, se zaklínají cenzurou a hrají si na největší bojovníky za svobodu slova. Jejich cíl je ale přesně opačný a je potřeba se proti jejich snaze důrazně bránit. Naše demokratické principy musíme chránit před dezinformacemi, které si se skutečností hrají a překrucují ji dle libosti. Naučme se rozeznávat, kdy na naši společnost útočí systematické dezinformační operace, a ukazujme na ně. Ať už jde o prokremelské trolly, operace Islámského státu, nebo politiky, kteří chtějí získat absolutní moc a ovládat poslušné stádo.