O urgentním nasazení sil ať rozhoduje vláda
Ikdyž se nám důsledky ozbrojených konfliktů, masové migrace a teroristických útoků zatím naštěstí vyhýbají, nesmíme podléhat falešnému pocitu bezpečí. Objektivní realitu nám připomíná nejen česká oběť teroristického útoku na vánoční trh v Berlíně, ale také osud našeho občana uneseného před skoro dvěma lety v Libyi.
Každý občan má právo se ptát, zda stát, který si platí ze svých daní, je schopen dostatečně ochránit jeho bezpečí, život a majetek. Z pohledu ministra obrany mohu s čistým svědomím konstatovat, že všechny úkoly, které armáda v této oblasti má, spolehlivě plní. Vždy je ale třeba si zároveň klást otáz- ku, zda jsme připraveni i na situace, ke kterým dosud nedošlo.
Aktuální zkušenosti z boje proti terorismu a při zvládání migrační krize jasně ukazují, že se v určitých případech nelze obejít bez okamžitého zásahu ozbrojených sil. Rychlost rozhodnutí o jejich nasazení je dnes důležitější než kdy jindy. Pokud budou čeští občané v zahraničí ohrožováni teroristy a pokud bude v silách našich vojáků tyto občany zachránit, máme povinnost udělat pro to vše. Příslušníci speciálních sil Armády ČR jsou na takové situace cvičeni. Současná právní úprava jim ale, bohužel, rychlý a efektivní zásah neumožňuje.
Rozhodovací procedury pro případ vyslání či naopak přijetí ozbrojených sil určuje ústava ve svém článku 43. Platné znění bylo formulováno při její novelizaci v roce 2000, tedy v době, kdy ozbrojené síly zdaleka nebyly konfrontovány s terorismem a nelegální migrací v takové míře jako dnes. Každé podob- né rozhodnutí dnes nelze učinit na úrovni vlády, musí ho přijmout parlament.
Navrhujeme řešení tohoto problému, jež spočívá v novelizaci článku 43, která by rozšířila pravomoci vlády. Současný stav je příliš svazující a neumožňuje například zmíněné vyslání jednotek na pomoc uneseným občanům. Komplikuje ale i urgentní zapojení českých vojáků do sil rychlé reakce NATO nebo bojových uskupení EU, které mají reagovat na krizové situace v řádu desítek hodin.
Změna by se nepochybně osvědčila i v situaci, pokud některý spojenecký stát nebude schopen vlastními silami zastavit nelegální migraci. Je přece v našem zájmu mu v podobném případě nabídnout veškerou pomoc, která může spočívat i v rychlém vyslání příslušníků ozbrojených sil. A platí to i naopak.
Aprávě takovou novelizaci jsem koncem minulého roku spolu se skupinou poslanců zastupujících jak vládní, tak některé opoziční strany předložil vládě a nyní o ní začíná jednat sněmovna. Jako spolupředkladatel mohu odpovědně prohlásit, že nejde o projev „poslanecké lidové tvořivosti“, ale o výsledek téměř dvouletého úsilí poslanců, zástupců exekutivy i právních expertů, kteří se do hloubky zabývali možným zdokonalením právního rámce pro schvalování vysílání a přijímání ozbrojených sil.
Za přednosti tohoto návrhu považuji zejména jeho jednoduchost a hlavně plné zachování dosavadní parlamentní kontroly nad rozhodováním vlády. Parlament o takovém rozhodnutí bude „bez zbytečného odkladu“informován a může nadpoloviční většinou kterékoli z komor rozhodnutí vlády zrušit a vyslání vojáků zamezit nebo vládu zavázat k jejich stažení.
Novela článku 43 Ústavy ČR je logickou a racionální reakcí na bezpečnostní vývoj. Věřím, že tento názor bude sdílet i potřebná většina poslanců a senátorů.