Lekce i výstraha

Každý nástup nováčka do Bílého domu je zpráva pro celý svět, ale ten Trumpův se vymyká. Barack Obama se stal prvním černým prezidentem. Byla to velká novinka, ale týkala se rasově rozdělené země a působila jako téma pro USA. Donald Trump je téma pro celý Západ.

Snad ve všech evropských zemích posiluje vlna politiků, kteří se vezou na vlně chlapáctví. Běžně se nálepkují jako populisté, aniž by se příliš rozlišovalo, jaké a čí postoje vlastně odrážejí. Tato vlna se projevila v britském referendu o EU i ve volbě rakouského prezidenta. Trump je ale prvním, koho vynesla až na samotný vrchol. I proto je dnešek tak zajímavý.

Je to archetypální příběh, srozumitelný i lidem mimo USA. V žádných předchozích amerických volbách se na druhém břehu Atlantiku tak široké skupiny neztotožňovaly s jedním z obou kandidátů. Aby měly evropské státy své Obamy, je sice teoreticky možné (u nás třeba Rom), ale evropští Trumpové jsou velmi reálně představitelní.

Nejhorší reakcí by bylo říkat, že Trump reprezentuje tu Ameriku, jež se dala na populismus. Byla by to stejně laciná odpověď, jaké se vyčítají právě populistům. Je lepší zamyslet se nad tím, nakolik se tu projevil demokratický instinkt po střídání moci. Nakolik se projevil v situaci, kdy mezi lidmi posiluje názor, že ať už zvolí tradiční stranu A, nebo stranu B, skutečné střídání moci to není.

Předevčírem se k tomu v Davosu vyslovil i slavný ekonom Joseph Stiglitz: nebudou-li evropští lídři mluvit s nespokojenými občany, i když volí extremistické strany, jejich státy skončí v čele s někým, jako je Donald Trump. To je obecná lekce z dnešního dne.