Mrzne, ale je šťastný

Nikdy není od věci podívat se na realitu s nadhledem. Nebo z nadhledu. „Jsem nebeský fotograf. Létám na hadru. Na motorovém paraglidu. Takový moped mezi letadly. Dost často mrznu, ale jsem šťastný...“Fotografie Jiřího Jirouška (* 1975), všechny pořízené z výšky nad mlhami, názorně ukazují, jak relativní jsou naše povšechné každodenní dojmy. To, co nás dole na zemi možná oprávněně rozčiluje, z ptačího pohledu vyhlíží poeticky, překvapivě výtvarně, uspořádaně a hlavně – krásně.

Fotograf s pilotní licencí poletuje nad českou krajinou, „osahává vzduch, zkoumá sluníčko, vyhlíží mlhy, hledá stínohru“. Nenachází jen pohádkové pohledy na hrady a zámky. V jeho objektivu se jako had zmrzlou půdou klikatí Padrťský potok v Brdech, hnědá podzimní pole u Bytízu se strukturou podobají látce rozložené do dáli, vypuštěný konopišťský rybník dramaticky odhaluje vrásčité dno, odkaliště v Dubnu se pod sněhem jeví jako fantazie moderního malíře, staré rytiny zase připomínají záběry eroze půdy a pastvin, zemědělskými stroji zbrázděných luk, barevných škál polí; jako sirky vysypané z krabičky vypadají pokácené kmeny stromů, mysticky pokojně působí zasněžený příbramský hřbitov...

Jiří Jiroušek své fotografické obrazy památek a přírodních rozmanitostí zdánlivě obyčejné české krajiny s úspěchem vystavuje doma i v zahraničí. V publikaci Nebeské pohledy na Středočeský kraj uvádí reprezentativní soubor leteckých fotografií z regionu, v němž žije a který považuje za „nádherný a pestrý“. Díky kultivovaně prosté grafické úpravě Aleše Procházky, jež výmluvné snímky nezdobí nadbytečnými prvky, tyto nakažlivě působivé pohledy nesklouznou nikdy do kýče. Při listování knihou pozorovatel snadno uvěří fotografovu vyznání, že nebeské pohledy jej tam nahoře rozehřívají: „Snažím se je zachytit do krabice na krku, abych mohl později tam dole znovu ohřát sebe i ostatní.“