Všetci kradnú
Registrační pokladny jsme nechtěli, EET chceme?
Jestli si tu někdo zaslouží Nobelovu cenu za ekonomii, pak to není prezidentem navržený ministr financí, ale někdo úplně jiný: Svaz hotelů a restaurací. Kdo jiný v dějinách dokázal díky lehkému zdražení zdvojnásobit tržby?
Andrej Babiš se tváří jako kocour po krajáči plném smetany – a těžko se mu divit. Je to přitom veliký paradox: po registračních pokladnách volají celé čtvrtstoletí socialisté, ale trhák z nich udělá až byznysmen Babiš. Když je prosazoval před dvěma dekádami premiér Miloš Zeman, schytával to úplně ze všech stran. Dnes Andrej Babiš prodává to samé s modernějším názvem a jeho projekt podporuje většina poslanců i veřejnosti. Co se změnilo?
Téměř všecko. Doba, zkušenosti i hlasatel. Prosazovat registrační pokladny v samých počátcích budování kapitalismu bylo vnímáno jako útok na podstatu tohoto budování. Byznysu jsme umetali cestičku, nikoli vytvářeli překážky. V roce 2017 už je kapitalismus všude kolem nás a logicky hledáme nejméně špatné řešení při balancování mezi volností a regulací.
Změnila se i zkušenost: lidé vidí, že někteří sousedé při zhruba stejném životním standardu platí desetinu, někdy i setinu na daních a pojištění. Můžete tomu říkat závist, ale leckdo si myslí, že jim privilegovaní čurají na polobotky: jezdí po stejných silnicích, léčí je stejní lékaři a jejich děti učí stejní učitelé, ale odvádějí zlomek toho co ostatní?
V neposlední řadě má pak evidence tržeb úplně jiného promotéra. Zemana se dařilo vykreslit jako odpůrce samotného kapitalismu, což u velkokapitalisty Babiše není snadné.
Elektronická evidence tržeb v hospodách rozpočet nezachrání, řádově větší úniky jsou ve stavebnictví. Ani úplně nevymýtí šedou ekonomiku v oboru. Někdo zjevně zavřel a jiný ještě zavře, většina přiznává větší příjmy a zaměstnanci budou dostávat většinu platu „ofiko“, nikoli „na ruku“. Našlápnuto má podle svých vlastních dat Andrej Babiš dobře, tak jen varujme: Ten skutečný rámus nastane, až EET dopadne na třetí vlnu: lékaře, účetní a advokáty. Petr Kamberský