Další trhlina v bezpečnosti USA
Pakliže američtí zpravodajci skutečně varovali své izraelské kolegy před Donaldem Trumpem, hrají vabank
Dost neuvěřitelnou zprávu zveřejnil minulý čtvrtek izraelský server ynetnews.com. Kvůli utajení zdroje neuvedl čas, kdy se konala údajná schůzka amerických a izraelských zpravodajců, po níž se zřejmě izraelským zpravodajcům měla roztřást kolena.
Byli totiž svými americkými kolegy varováni, aby nevěřili nově zvolenému prezidentu Trumpovi. Neměli by mu posílatmateriály s vyšším stupněm utajení, protože už je prý beztak ohroženo všechno, co izraelští zpravodajci poskytli svým americkým kolegům za posledních 15 let intenzivní spolupráce, od samotných informací až po způsob jejich získávání a zdrojů. Prý to může z Trumpovy administrativy uniknout do Ruska a odtud do Íránu.
Tyto obavy se zakládají na nekonkretizovaných vazbách nastupujícího prezidenta na Kreml, jehož zpravodajci jsou prý zase nakrátko s Teheránem. Američtí zpravodajci též sdělili svým izraelským kolegům, že NSA disponuje „vysoce věrohodnými informacemi“(všimněme si: nemluví se o důkazech) o tom, že ruští zpravodajci hackli americké servery a tak dále. A taky prý mají Rusové na Trumpa kompro, ale ani to američtí zpravodajci nekonkretizovali. Doporučili ovšem svým izraelským kolegům, aby byli navýsost opatrní, alespoň do doby, než se vyjasní, že Trump není napojen na Rusko a že není vydírán.
Že k úplnému očištění Trumpa v podstatě nikdy nemůže dojít, o tom svědčí již starodávná anekdota, jak jakýsi pomlouvač neustále rozšiřoval drby o rabínovi. Po čase ho však přemohly výčitky svědomí a vydal se za rabínem celou věc napravit. „Vezmi polštář, jdi na náves, tam pomysli na všechny ty špatnosti, cos napáchal, polštář roztrhni a vyklep všechno peří po větru!“Pomlouvač šel, udělal, jak řekl rabín, a přišel kajícně zpátky. „Teď si umím představit, co škody jsem nadělal.“Rabín se smutně usmál: „To sotva. Úplně ti to dojde, až to všechno peří zkusíš posbírat zpátky.“
Bude to na trestní stíhání?
Suma sumárum – jde o tytéž řeči, jako jsme slýchali jinde, s nulovou fo- renzní hodnotou, jimž dává zpravodajský odér snad jen konspirativní způsob předání. Nicméně pokud by informace o schůzce a jejím obsahu byla pravdivá, pak by to bylo na trestní stíhání! Cíleně a vědomě oslabovat zpravodajskou spolupráci v době tolikrát deklarovaného a deklamovaného boje proti terorismu, to by měl Trump prioritně vyšetřit, protože tady se vznáší ve vzduchu podezření z vlastizrady (kromě mnoha dalších vysoce závažných trestných činů).
Proč vlastizrady? Vzpomeňme na Lyndona Johnsona v roce 1968, kdy současně s probíhající předvolební prezidentskou kampaní (za demokraty nekandidoval Johnson, ale Hubert Humphrey, za republikány pak Richard Nixon) vedl v Paříži jednání ohledně ukončení vietnamské války. Nixon vyslal do Paříže s velmi delikátním posláním Annu Chennaultovou, která doručila jihovietnamskému prezidentovi Nguyenu Van Theiuovi návrh, aby bojkotoval veškeré Johnsonovy návrhy (což by demokraty poškodilo, respektive nepřineslo by jim to hlasy). Nixon sliboval po svém zvolení mít pro Thieua „lep- ší ujednání“, což byla samozřejmě fligna, protože Nixon in puncto vietnamské války záhy vstoupil do Johnsonových šlépějí.
Dobře zdokumentovaná Nixonova sabotáž mírových rozhovorů, vedených prezidentem Spojených států Johnsonem, byla obeznámenými právníky hodnocena jako vlastizrada – a gesto prezidenta Johnsona, který „v zájmu stability politického systému USA“vůči Nixonovi nevyvodil trestněprávní důsledky, je hodnoceno jako pozitivní pouze s velkým vlasteneckým nádechem těmi, jimž se trest- ní právo zastavuje daleko, daleko před branami politiky.
Vyčistit Augiášův chlév
Odehrála-li se americkými zpravodajci iniciovaná schůzka s izraelskými kolegy zhruba v popsaných intencích, jde ze strany amerických zpravodajců o neslýchané podkopání (nejen) americké bezpečnosti. Preferují partikulární zájmy před demokratickými zásadami. Byla by to další vážná trhlina na americkém bezpečnostním systému, po bezprecedentní kompromitaci vlastního agenta americkou vládou v aféře Plamegate (2003).
Pak by ovšem bylo možno dedukovat, že proti Trumpovi stojí část ke všemu odhodlané zpravodajské komunity, která hraje vabank. Nezabrání-li nástupu Trumpa, bude tento muset zvednout hozenou sekeru a řádně ten Augiášův chlív pročistit.
Vypadá to, že se máme na co těšit. Otázkou je, nakolik vnitrostátní americká řežba, k níž se pravděpodobně schyluje, ovlivní globální poměry a zda se Amerika sama se sebou vyrovná způsobem, aby by se na sebe mohla ještě někdy podívat do zrcadla.