Kdo se bojí digitálního sledování
Na rozdíl od Německa a Rakouska není zatím v Česku plíživé omezování soukromí člověka pro média dostatečně atraktivní
dříve – o „pouhá“3,5 procenta, aktuálně na celkových téměř 11,5 milionu. Za uplynulých deset let počet vydaných karet narostl o více než polovinu a celkem 95 procent českých obyvatel má alespoň jednu bankovní kartu (kreditní či debetní) a 17 procent podle vlastního tvrzení za své nákupy platí výhradně kartou.
Ještě zajímavější je, že peněžní objem karetních transakcí se za stejné období téměř zčtyřnásobil – na současných více než 400 miliard korun, a to bez rozvíjejících se mobilních plateb. Také meziroční nárůst počtu transakcí je úctyhodný – o 69 procent na současných téměř 790 milionů. Lze tedy předpokládat, že transakcí v hotovosti úměrně tomu ubývá, přestože přesné údaje k dispozici nejsou.
V tom také spočívá rozdíl mezi hotovostními a karetními transakcemi. Zatímco počet a objem hotovostních transakcí a plateb lze pouze odhadovat, u těch bezhotovostních je lze zmapovat přesně – o každé jsou podrobné záznamy, včetně identifikace stran transakce, místa a také času jejího uskutečnění i výše částky. Všechny tyto údaje lze – v mezích zákona – také porovnávat, zkoumat vývojové trendy či v případě potřeby analyzovat transakce danou kartou, a tedy pravděpodobně i konkrétní osobou.
K tomu jsou oprávněné pouze příslušné státní orgány, jež si výsledná data mohou i propojovat s dalšími dostupnými údaji o této osobě, a vytvářet si tak představu o transakcích daného člověka i o tom, kde se vyskytoval a za co utrácel – usuzovat o jeho denním režimu, zvyklostech amnoha dalších rysech jeho soukromí. Člověk občan se pro stát stává stále transparentnějším, přičemž tento vývoj je nezvratný a nevyhnutelný – pro většinu je pohodlnější platit kartou než bankovkami.
Platby v hotovosti
Počet a objem hotovostních plateb však neklesá jen dobrovolně v důsledku technického vývoje, nových možností či pohodlnosti uživatelů. Vlády řady zemí se často snaží tento vývoj trochu „popostrčit“různými zákazy, příkazy, omezeními a dalšími regulacemi. Jedním z takových opatření je zákonné omezení hotovostních plateb nad danou částku.
Tento zákaz je pochopitelný – jeho cílem je prevence praní špinavých peněz, korupce, daňových úniků či dalších negativních a většinou protiprávních činností, nemluvě o financování terorismu. Jsou-li peněžní transakce místo v hotovosti placeny bezhotovostně, je nevyhnutelně negativní možností jejich státní dohled.
Když byly v Česku v roce 2004 zákonem zakázány platby v hotovosti nad 270 tisíc korun (v době přijetí 15 tisíc eur), nevyvolal tento zákaz v podstatě žádnou větší diskusi ani veřejnosti, ani v médiích. Každý chápal, že jde o nutnou prevenci před kriminalitou a šedou ekonomikou, a málokdo cítil, že ho něco takového ohrožuje. Opačný názor by znamenal, že se jeho nositel chystá páchat nekalosti, prát špinavé peníze či někoho korumpovat a obává se, že po této zákonné změně na něho bude vidět.
Neospravedlnitelný zásah
V Německu či Rakousku podobné zákonné omezení zatím není. Úvahy o omezení hotovostních plateb nad určitou hranici se v nich sice občas objevily již dříve, dosud však nebyly zákonně prosazeny. Seriózněji se návrh zákazu hotovostních plateb nad pět tisíc eur začal diskutovat loni jak v Německu a Rakousku, tak na úrovni ministrů financí Evropské unie. A okamžitě vyvolal mediální diskuse.
Na prvních stránkách listů, jako je německý Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Welt, Handelsblatt či rakouský Kurier, Der Standard a Die Presse, vycházely články, jež považovaly toto omezení za hrozbu pro soukromí. Zaznívalo v nich, že jde o konec svobody či o neomezenou možnost sledování občanů, přičemž byl uveden i ruský spisovatel Fjodor Michajlovič Dostojevskij, který již v 19. století řekl, že „peníze jsou ražená svoboda“.
Nejen komentátoři, ale imnoho odborníků o tomto opatření veřejně prohlásilo, že kromě negativ v podobě omezení občanů nepřinese v praxi vůbec nic, protože kriminálníci si najdou cesty, jak zákaz obejít. Patřil mezi ně například rakouský ministr financí Hans Jörg Schelling, bývalý prezident německého Spolkového ústavního soudu Hans-Jürgen Papier, podle něhož je omezení plateb v hotovosti protiústavní, či Peter Schneiderhan, člen prezidia Svazu německých soudců. Holger Steltzner v redakčním komentáři deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung varoval, že ve světě, ve kterém vše, co si člověk koupí, může být sledováno, už neexistuje žádné soukromí. Proto je v digitálním světě hotovost tím, co může před neomezeným sledováním ochránit.
Podle Steltznera jde v „polním tažení“proti hotovosti o mnohem více než jen o platby, protože uvažovaný zákaz vezme občanům možnost svobodně se rozhodnout, jak budou v budoucnu platit. A současně je otázkou, zda takové „poručnictví“bude mít hranice, kde se zastaví, přičemž uvádí několik extrémních příkladů do budoucna – zakázat obézním platby kartou za kalorické bomby, zablokovat alkoholikům koupit si alkohol či ve „vegetariánský den“zamezit všem zaplatit kartou maso. Deník Bild dokonce zveřejnil protestní dopis německému ministrovi financí, stačilo doplnit datum, podpis a odeslat.
Reakce se neomezily pouze na články v médiích, k návrhu se vyjadřovali i politici. V Německu jej odsoudila řada z nich z celého politického spektra – od Zelených přes Svobodnou demokratickou stranu až po Alternativu pro Německo. V rakouském parlamentu připravil poslanecký klub Rakouské lidové strany dokonce návrh zákona, který by právo na hotovost zakotvil do Ústavy jako jedno ze základních práv. Podle předsedy klubu Reinholda Lopatky by omezení hotovostních plateb bylo ničím neospravedlnitelným zásahem do svobody člověka.
Odsudek médií
Oproti tomu v českých médiích se podobné diskuse v podstatě nevedou. Na omezení hotovostních plateb si čeští občané zvykli, ostatně platí již téměř třináct let. Informace o vývoji v sousedních zemích Německu a Rakousku v této oblasti se většinou omezují na poznámky na okrajových stránkách médií, přičemž názory v nich jsou poměrně jednotné a dost odlišné od německých či rakouských.
Když exprezident Václav Klaus prohlásil, že Evropě hrozí postupný zákaz hotovostních plateb, odsoudila média tento jeho názor například komentářem, že „oslovení ekonomové nad těmito slovy kroutí hlavou“, „podobný scénář považují za vysoce nepravděpodobný“a něco takového v ČR nenastane ani v roce 2100.
V německých médiích se však podobně vyjádřil třeba generální ředitel Deutsche Bank John Cryan, podle něhož do deseti let nebudou papírové peníze existovat. Dnes je v Německu 79 procent transakcí v hotovosti, přičemž odborníci upozorňují, že povinné elektronické platby by vý- razně usnadnily zavedení v poslední době často diskutovaných negativních úrokových sazeb – na rozdíl od peněz v hotovosti se elektronické špatně ukrývají.
Vývoj technologií a digitalizace přinášejí více zásahů do soukromí člověka. Navíc návrhů na jeho omezení, často prospívajících naší bezpečnosti, bude v důsledku nárůstu hrozby teroristických útoků přibývat. Je tedy třeba zamyslet se nad hranicí, kdy by naše soukromí ve vztahu ke státu přestalo existovat, a nad otázkou, zda postupné obětování soukromí je vyváženo větším pocitem bezpečí.
Ztráta svobody
Se stejně negativními reakcemi jako omezení plateb v hotovosti se v německých či rakouských médiích setkal i loňský návrh šéfa Evropské centrální banky (ECB) Maria Draghiho na zrušení 500eurové bankovky. Prezident Bundesbanky Jens Weidmann hovořil o ztrátě osobní ekonomické svobody občanů. Podle odborníků, jež uvedla rakouská i německá média, zrušení 500eurové bankovky ani zákaz hotovostních plateb nad pět tisíc eur hrozbu financování terorismu či dalších kriminálních činů výrazně nesníží – podsvětí si najde jiné cesty. Výsledkem politických diskusí byl nakonec kompromis. Loni v květnu ECB rozhodla, že bankovku v hodnotě pěti set eur nebude dále tisknout, veškeré dosavadní exempláře však zůstanou v oběhu a budou nadále platit.
Zřejmě nepřekvapí, že návrh na zrušení nejvyšší eurobankovky vyvolal v českýchmédiích pouze malou odezvu. Nepochybně je jedním z důvodů skutečnost, že se nás toto omezení týká jen málo – naší měnou je česká koruna, a proto nejde o prvořadé téma. To však v tomto případě není jediný rozdíl mezi českými a zahraničními médii – našich několik ohlasů mělo opět dost odlišný úhel pohledu.
Česká média již několik let referují především o tom, že o 500eurové bankovky stojí především podsvětí či že její zrušení by pomohlo ekonomice, případně zveřejňovala výsledky studií, podle nichž bankovky s vysokou hodnotou postrádají smysl a měly by se zrušit. Právě proto je třeba podobně jako v případě omezení hotovostních plateb srovnávat reakce našich a zahraničních médií i veřejnosti.
Když byly v České republice v roce 2004 zákonem zakázány platby v hotovosti nad 270 tisíc korun, nevyvolal tento zákaz žádnou větší diskusi. Málokdo si totiž uvědomoval, že ho něco takového ohrožuje.
Odlišná situace
Málokdo podezírá zmíněné německé či rakouské deníky, že zastupují kriminální podsvětí, případně z toho, že jejich redaktoři nevědí, o čem píší. Není však zřejmě ani na místě tento příklad generalizovat a dovozovat, že si jeden národ váží svého soukromí více než jiný. Je však třeba si uvědomit uvedené odlišnosti a zamyslet se nad nimi.
V současnosti, kdy narůstá hrozba teroristických útoků, a tudíž návrhů na omezení soukromí, často prospívajících naší bezpečnosti, bude přibývat, je vhodné se zamyslet nad hranicí, kdy by naše soukromí ve vztahu ke státu přestalo existovat, a zda postupné obětování soukromí je vyváženo větším pocitem bezpečí.