Z rybího trhu chtějí na OH

Na vlastní kůži v ledovém korytu

Kdepak skikros nebo snowboardcross. Zimním kontaktním sportům vládne crashed ice, v němž se na trati přetlačuje o prvenství čtveřice závodníků najednou. Vždyť na populární závody se například v zámoří chodí dívat až 80 tisíc fanoušků.

Zápolení, které v doslovném překladu znamená „ledové srážky“, totiž láká diváky oproti zmíněným olympijským sportům tím, že se nejezdí na horách, ale zpravidla v centru města, takže se příznivci mohou natěsnat hned k mantinelu vedle dráhy.

Sport téměř plně profesionální

Závody se navíc jezdí za tmy, takže o to víc vynikne světelná show podél trati. Nelze se proto divit, To byla jízda! Se třemi dalšími českými novináři jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké je to jezdit, nebo spíš skákat v obřím ledovém korytu na bruslích. Člověk si přitom říká, že nemusí moc bruslit, stačí nějak ustát skoky... Ale už pohled ze startovní rampy budí respekt. Vždyť některé sjezdy mají sklon téměř 45 stupňů, takže se prý nedají sjet, ale jen přeskočit.

My jsme sice měli šanci si sjet jen mírnější spodní část, ale i tak nám daly skoky hodně zabrat. Zvlášť když jsme většinou jeli na zcela nových, nenabroušených nožích, na nichž se téměř nedalo brzdit.

že atraktivnější alternativa rychlobruslení prožívá především v zámoří obrovský boom, a již nyní se začíná mluvit o tom, že tento už téměř plně profesionální sport bude časem aspirovat na zařazení mezi sporty olympijské.

„Náš sport udělal za těch šestnáct let obrovský pokrok. Poprvé se jelo na rybím trhu ve Stockholmu, protože tam bylo dostatek ledu. I když, dostatek. Všechny úseky zdaleka nebyly ledové, ale spíš sněhové,“řekla LN devětatřicetiletá legenda crashed ice Claudio Caluori, který už sice závody nejezdí, před každým mítinkem však pomáhá propagaci závodu tím, že jej projede s kamerou na helmě a popisuje své zážitky.

„Teď je kvalita ledu, ale i jezdců úplně někde jinde. Už jsme téměř profesionální sport. Kluci stále pracují na své výstroji, aby byli rychlejší. Navíc prosedí desítky hodin před videem, aby okoukali

styl svých soupeřů, případně ho okopírovali,“smál se Švýcar Caluori, který měl v úvodním závodě letošního roku v Marseille na starost i přednášku pro novináře.

Sport, který se jel už dvakrát v Česku, konkrétně v letech 2005 a 2009 na Pražském hradě a Vyšehradě, je oproti dřívějším letům přitažlivý hlavně pro mladší závodníky a závodnice, takže se špička rekrutuje především z jezdců do 25 let. „Zatímco já to beru jako skvělou příležitost k ježdění po světě a doplněk k hokeji, hlavně v zámoří to jezdí samí mladí kluci a holky, je tam obrovský boom. Pokud ale budu stačit a udrží mi pohromadě kosti, budu jezdit, co to půjde,“přiznal služebně nejstarší jezdec – devětadvacetiletý Lukáš Kolc, který začal se závoděním před dvanácti lety na Pražském hradě.

V roce 2001 začínali na rybím trhu ve Stockholmu jako nadšenci, kteří se rekrutovali z řad bývalých hokejistů. Nyní se ale z crashed ice stal plnohodnotný sport, na nějž chodí i desetitisíce lidí.

Rivalita, ale ohleduplná

Druhým pravidelným českým účastníkem závodů je bývalý mládežnický hokejista Pardubic Michael Urban. Pětadvacetiletý jezdec, poutající pozornost velkým českým lvem na dresu, si loni během závodů zlomil obratel. Přesto prohlašuje, že oproti jiným sportům jde o bezpečné odvětví. „Zlomený obratel, klíční kost a pár odřenin, to je všechno, co se vám může stát. I když je mezi námi na trati rivalita, chováme s k sobě ohleduplně, aby se nám nestalo nic vážného,“uvedl Urban.

„Na druhou stranu je poznat, že konkurence je úplně někde jinde než dřív. To byla spíš zábava pro pár kamarádů, jezdilo se jednou ročně. Teď se jezdí skoro každý měsíc a vyhrát může klidně až dvacet chlapů,“dodal.