Američtí Židé hledí na Trumpa
Ještě žádného amerického prezidenta nevítala část jeho příznivců veřejným hajlováním. Mezi těmi, kdo tento fakt pozorují s překvapením a strachem, jsou Židé. Takový šok z politiky nezažila většina z nich za celý život. Znamená Trumpův příchod konec jedné éry židovského života v Americe?
Tento šok je o to větší, že američtí Židé byli v posledních letech zaujati prudkým vzrůstem levicového antisemitismu, zejména mezi mladými lidmi, v hnutí za práva černochů a na univerzitách, obvykle pod hlavičkou boje proti izraelské politice. Nejtěžší úder pak přišel z opačné strany.
Zeť, který se moc hodí
Je nový americký prezident antisemita? Sám Trump celé měsíce před svým zvolením šokoval zchoulostivělé protihráče svými bombastickými výroky. Jednou se rozhlédl po několika přítomných novinářích a zeptal se jich nahlas, který z nich je Žid. Na zaražené ticho reagoval rozvinutím své myšlenky: „Stačí, když vám stáhneme kalhoty, a rychle to zjistíme.“Tak (obřezané) Židy identifikovali nacisté. své dcery Ivanky s Jaredem Kushnerem, příslušníkem jiné newyorské podnikatelské rodiny. Nenápadný Kushner hrál údajně významnou roli v Trumpově kampani a nyní bude svému tchánovi dělat poradce v Bílém domě.
Paradoxně i dcera Clintonových Chelsea si vzala židovského manžela, investičního bankéře Marka Mezvinského. Ponechala si však svou metodistickou příslušnost a obřad byl ekumenický. Ivanka to vzala zgruntu, přestoupila na židovství a hlásí se k ortodoxii. Když v prosinci poslala přes Twitter snímek své rodiny u chanukového svícnu, vrátila se jí spousta nenávistných vzkazů. Možná si v tu chvíli vzpomněla na tatínka.
Zároveň čelila nepřátelství od svých nových souvěrců, její kongregace například protestovala, když se tamní rabín uvolil vystoupit na republikánském shromáždění a podpořit tak nepřímo Trumpa. Její otec coby kandidát se také dočkal nejmenší podpory od židovských dárců za mnoho desítek let. Zatímco v roce 2012 poslali židovští dárci silně konzervativnímu republikánovi Mittu Romneymu 29 procent svých příspěvků, pro Trumpa to bylo jen 5 procent – tak to alespoň uvádí židovský časopis The Forward. Řada židovských dárců dala své rozhodnutí najevo veřejně a nahlas.
To však není celá pravda. Trumpovi zůstal velmi velkorysý sponzor – Sheldon Adelson. Tento miliardář, silně konzervativní Žid, odbýval spekulace o Trumpově antisemitismu mávnutím ruky. A podle povolebních statistik se nezdá, že by Trump ztratil tolik židovských voličů, jak to vypadalo podle článků amerických (židovských) novinářů.
Američtí Židé vždy volí převážně demokraty, právě kvůli své víře v multikulturní a solidární Ameriku, obvykle v poměru 3 ku 1. Bylo to tak i tentokrát, ale vzhledem k poměru 71 pro Clintonovou a 24 pro Trumpa se nezdá, že by tolik Židů odpadlo od republikánů. Buď se ne- zalekli pověsti o Trumpově antisemitismu, nebo jim nevadil a za důležitější považovali jiné jeho kvality.
Sdílet určitou víru
V Americe se totiž ustavila ještě jiná židovská skupina, než jsou progresivně smýšlející voliči demokratů. Tito noví „republikánští Židé“jsou obvykle ortodoxní věřící, kteří reagují na dvě důležité společenské proměny. Jednak se sami cítí být více zapojeni do veřejného života a mají o něj větší zájem než jejich otcové a dědové. Často mají náboženské vzdělání a zároveň jsou úspěšní v podnikání. Mají také více dětí a jejich podíl dále poroste.
Druhý důvod spočívá v tom, že se redefinovala i americká konzervativní pravice. Už nehraje roli, zda je někdo protestant, katolík, nebo žid, případně i muslim, důležité je, že sdílí víru v tradiční hodnoty v oblasti rodiny, kultury nebo politiky. Tu víru najdou u republikánů a sami republikáni takové lidi vítají. Jen část americké pravice se drží svého odporu vůči židům: buď jde o některé křesťanské tradicionalisty, anebo „nativisty“, kteří se zhlédli v Trumpovi.
Na zmíněný trend zareagovala i řada republikánských kandidátů, kteří začali v rámci kampaně navštěvovat židovské školy, veřejně číst z tóry nebo připomínat den izraelské nezávislosti. Souvisí to i se zrodem nového typu židovského sponzora, který má zájem podporovat republikány. Tak jako Adelson pomáhal Trumpovi, Marco Rubio měl za sebou automobilového magnáta Normana Bramana a libertariánovi Randu Paulovi pomáhal (ortodoxní žid) Richard Roberts. Tradičně dobré vztahy s Židy mají Bushovi, proto za Jebem letos stáli nejméně dva židovští sponzoři, i když šlo o marně vynaložené peníze.
Zmatek do amerických židovských řad vnesli i oba poslední prezidenti. Obama uzavřel přes izraelské protesty dohodu s Íránem a koncem roku 2016 se ještě pomstil Netanjahuovi, když v Radě bezpečnosti nechal projít silně protiizraelskou rezoluci. „Antisemita“Trump chce dohodu s Íránem revidovat a mluví o přesunu americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. To vítá Benjamin Netanjahu, vedle Zemana jeden z mála světových politiků, kteří se na Trumpa otevřeně těšili. Obama i Trump ovšem vědí, že postoj k Izraeli je pro mnohé americké Židy důležitý, ale ne nejdůležitější.
Pro americké Židy, stejně jako jiné menšiny, mohou být čtyři Trumpovy roky utrpením, ale také příležitostí nově a realističtěji definovat vlastní situaci Trump má řadu židovských spolupracovníků, není tedy jistě antisemitou tradičního druhu. Podle některých lidí „jen“sdílí klišé o zvláštní schopnosti Židů vydělávat peníze.
Paleta „jejich“kandidátů
Obrací se tedy Amerika proti svým Židům? Je třeba být obezřetný. Neboť: proti Clintonové dlouho bojoval Bernie Sanders, židovský socialista v nepadnoucím saku. Podporovali ho většinou mladí Američané. Imponoval jim i jeho nezájem o požitky a pompu. Vermontský nezávislý senátor Sanders byl neméně než Trump kandidátem opozice proti establishmentu. Podle některých názorů by Sanders Trumpa porazil – kdyby dostal šanci. Bůh ví. Proti němu (a Trumpovi) by ovšem v takovém případě jako nezávislý kandidoval Michael Bloomberg. Nechtěl ovšem poškodit Hillary Clintonovou, a zůstal stranou. Podle některých propočtů by porazil oba dva.
Jak Sanders, tak Bloomberg jsou Židé – a očividně to podstatné části voličstva nepřipadalo jako velké téma. Přitom ještě v roce 2000, když po boku Ala Gora kandidoval na viceprezidenta Joe Lieberman, stala se jeho ortodoxní víra předmětem mnoha debat.
Sanders a Bloomberg ztělesňují velmi odlišné americké příběhy. Sanders je ateista, nebo nanejvýš agnostik – díky ruským hackerům víme, že lidé kolem Clintonové se ho snažili veřejným dotazem na víru zdiskreditovat. Sanders je také, přinejmenším na americké poměry, levičák. Tento brooklynský rodák (* 1941) vyrůstal ve stínu velké hospodářské krize a často se k této vzpomínce vrací. V mládí také pobýval v izraelském kibucu, a i když je k Izraeli dosti kritický, zážitek z rovnostářské komunity prý ovlivnil jeho pohled na sociální a ekonomické otázky.
Michael Bloomberg, Sandersův (i Trumpův) generační souputník, je představitelem jiné části amerického židovstva. Už ne lidí, kteří se právě vyhrabali z největší bídy; spíše zastupuje lidi, kteří už naplnili svůj americký sen. Založil velkou zpravodajskou agenturu a nesmírně zbohatl. Proslul jako filantrop a stal se starostou New Yorku. Za své peníze by si pravděpodobně mohl koupit celé Trumpovo impérium – a ještě by mu zbylo na deset prezidentských kampaní. Jestli by dokázal proti Trumpovi opravdu obstát, se už nedozvíme, ale bylo zřejmé, že ani u něj nepředstavuje jeho židovství větší překážku než Trumpovo mlžení o nezaplacených daních nebo oplzlé řeči.
Mezi druhořadými uchazeči se objevily ještě dvě Židovky, ultralevicová kandidátka Zelených Jill Steinová a ortodoxně věřící podnikatelka Mindy Finnová, která kandidovala jako viceprezidentka s mormonem Ewanem McMullinem, a to ve jménu „autentického konzervatismu“. I v tomto případě jedna jako by ztělesňovala americkou židovskou minulost a druhá, Finnová, budoucnost, nebo alespoň její kousek.
Pro americké Židy, stejně jako jiné menšiny, mohou být čtyři Trumpovy roky utrpením, ale také příležitostí nově a realističtěji definovat svou situaci. A nepochybně si mohou říci: byli jsme před Trumpem, budeme i po něm – jako celá Amerika.
Autor je komentátorem Českého rozhlasu
K tématu se váže v dnešní Orientaci i otvírací materiál na stranách 19 a 20