Bratrstvo, které se přátelí se smrtí
Mezi obchodním domem, kostelíkem a telefonní ústřednou leží území, které se vymyká řádu hlavního města... a tím územím jsou pražské Olšanské hřbitovy, jež Pavlu Horákovou inspirovaly k trojici příběhů pro mládež. A to s centrální pěticí náctiletých hrdinů: Hrobaříků neboli dobrovolných pečovatelů o hřbitovy.
Hrobaříci jsou ovšem starodávné úctyhodné bratrstvo, jak se novodobí členové postupně dozvídají. A s nimi i jejich čtenáři, a to s chutí. Překladatelka a novinářka Pavla Horáková má totiž dar vyprávět srozumitelně, spolehlivě a zároveň překvapivě. Dnešní Hrobaříci se totiž spolu seznamují díky sérii překvapivých setkání. Ta se odehrávají ve věcně popsané současnosti, ovšem díky vyprávěcímu stylu ve čtenáři zvolna roste podezření, že ne všechno je tak samozřejmé, jak se může zdát. Dávné osudy se vynořují z minulosti, rodinná tajemství přicházejí ke slovu. Autorka nepotřebuje zombies ani hororové prvky k tomu, aby napsala napínavý, a přitom uvěřitelný příběh. Vystupují v něm obvyklé postavy všedního života na městských ulicích včetně školáků, bezdomovců, seniorů i zlověstně nezařaditelných existencí.
Samotní Hrobaříci se postupně vykreslují jako pětice rozrůzněná povahou, ale spojená zájmem o věc. Hledají, mapují a čtenář s nimi zažívá dobrodružství, na kterých bývají romány pro mládež postavené. Ovšem Pavla Horáková se objede bez klanových kom- ponent. Hrobaříci se od slavných part tropících dobro – jako byly Rychlé šípy – liší tím, že se nepotřebují uzavřít v kmenové sterilitě. Nejsou to členové žádného klubu – lépe řečeno ke svému překva- pení zjišťují, o jaký klub vlastně jde. Se samozřejmostí se pohybují v sociálních vztazích, svět pro ně není nedůvěryhodná kulisa pro vlastní příběhy, ale místo s tajemstvím. Nemoralizuje se; prožívá se.
Rodinné vyprávění sousedí s thrillerem
Nedivil bych se, kdyby si čtenáři s knihou Pavly Horákové vyrazili na hřbitov vyhledat náhrobky, o nichž píše. Kromě práce s tajemnou atmosférou hřbitovů Pavla Horáková nenásilně připomíná další motiv: vedle přirozeného strachu ze smrti i odvěkou touhu překonávat omezení lidského života. V Hrobařících ožívají příběhy z druhé světové války, mladým lidem se daří pronikat do minulosti... a rodinné vyprávění sousedí s thrillerem, byť hrozby, jimž čelí, jsou zcela představitelné a současné policii dobře známé.
Série nejprve vyšla v poněkud odbytém provedení ve dvou nakladatelstvích, nyní ji znovu, již s pěknou úpravou, vydává nakladatelství Argo. Půvabně jednoduché ilustrace pořídil Jan Gruml. Po titulních Hrobařících tvoří trilogii ještě Hrobaříci v podzámčí (oba díly již vyšly) a Hrobaříci a Hrobaři (vydání se chystá). Pavla Horáková přináší v dalších knihách pokračování příběhů pětice, které zachycuje i vývoj jejich vztahů. Hrobaříci navazují na klasická díla literatury pro děti, jako je třeba Ransomova série o Vlaštovkách a Amazonkách, a činí to s velkým citem pro realismus a pro české prostředí. Obejdou se bez drastičnosti, módních motivů, podkuřování mladému čtenáři drsnou mluvou a podobně. Zároveň jde o napínavé příběhy, které neokázale předvedou něco nejen z pražských tajemství. V druhém díle jde o tajemství jednoho východočeskéhoměstečka, kde Hrobaříci pátrají po vzácné monstranci.
A trilogii uzavírají Hrobaříci a Hrobaři: tady se Hrobaříci, již jako mladí dospělí, dostanou na stopu dalších dávných společenství, která se zabývají mytickým rozměrem smrti. Jedno z nich, Světlonoši, navzdory svému názvu chce čerpat mocenskou energii z historických traumat. Série v posledním dílu dozrává k napínavému kriminálnímu románu se sociálním přesahem. Vedle developerských kejklů s pražským Nákladovým nádražím Žižkov v ní nejde o nic menšího než o boj dobra (v poněkud zednářském stylu) a zla (v podobě pronikavě myslících zločinců příští utopie). To vše v uvěřitelném českém duchu, který textům Pavly Horákové dává nezaměnitelnou příchuť. Na rozdíl od skandinávské detektivky tady běhá mráz po zádech jaksi sousedsky.
Autor je spisovatel a publicista