Čeští učitelé pracují neradi
Tuzemští kantoři patří k nejméně spokojeným pedagogům v Evropě Proč svou práci tak nesnáší?
Počítám roky do důchodu. Možná je to trochu smutné, ale moje práce mě opravdu hodně vysiluje,“říká učitelka Hana N., která si nepřeje uvést celé jméno. Podobný postoj jako ona má ke své práci většina českých kantorů. Ti podle posledního mezinárodního šetření TIMSS skončili v žebříčku spokojenosti s povoláním až mezi posledními, spolu s učiteli z Francie, Dánska či Polska. Velmi často pociťuje nadšení ze své práce podle výsledků dotazníku něco málo přes třicet procent dotázaných. Šetření se přitom zúčastnili jen pedagogové žáků prvního stupně základní školy. Lze se domnívat, že ti, kteří učí třeba pověstné sedmáky, by na otázky typu „Nacházíte ve své práci hluboký význam a smysl?“odpovídali ještě rezervovaněji.
S dětmi to ještě jde, rodiče jsou horší
Rodiče i ředitelé chtějí motivované a pozitivní pedagogy plné energie. Již zmíněná učitelka Hana se prý snaží předstírat, že taková je. A že má svou práci ráda. Když se jí ale zeptáte, co se jí na její profesi líbí, odpoví jednoslovně a stejně jako řada jejích svěřenců: „Prázdniny.“S aprobací zeměpis–biologie by jiné kvalifikované zaměstnání sháněla těžko. Tak už to prý nějak doklepe.
Stejně jako řada jiných pedagogů má Hana spíš než s žáky problém s jejich rodiči. „Hlavní potíž je v tom, že každý chce pro svého potomka něco trochu jiného. Jeden by rád alternativní výuku a co nejvíc pohody, jiný přísnost, dalšímu záleží hlavně na tom, aby se dítě hodně naučilo, a rozčiluje se, když získá dojem, že tomu tak není. Zkuste vyhovět všem,“říká učitelka. Libuje si, že učí „jen“biologii a zeměpis. Pod větší palbou protichůdných požadavků ze strany rodičů jsou prý kolegové matematikáři, češtináři a ti, kteří učí cizí jazyky. „Cílem ředitelky je vycházet s rodiči co nejlépe a zachovat škole dobrou pověst, snaží se jim proto vyjít vstříc, jak jen to jde,“odpovídá Hana na otázku, jak se ke konfliktům s rodiči staví vedení školy a zda jejich protichůdné požadavky usměrňuje.
Za vším hledej ředitele
Absolutní čísla mohou být nicméně zavádějící. Atmosféra a chuť k práci se na jednotlivých školách liší. „Občas se octnu ve škole, kde jsem až překvapený, jak nadšení učitelé v ní jsou. A sami potvrzují, že je jejich práce baví, že jsou spokojení,“sděluje svou zkušenost expert na vzdělávání ze společnosti EDUin Tomáš Feřtek. Výsledky TIMSS v oblasti zjišťování spokojenosti učitelů se svou prací považuje za výpověď o nedostatečně kvalitním vedení části škol.
Dobré školy s nadšenými učiteli mají totiž podle něj společnou jednu věc – kvalitního ředitele nebo ředitelku, kteří své podřízené dokážou motivovat a vést: „Pokud za učiteli vedení nestojí, mají to těžké. V posledních letech se systém základních škol výrazně změnil, přibylo administrativy, učitelé jsou ve složitější situaci, rodiče na ně častěji vyvíjejí tlak, žáci jsou otrávení. Učitel snadno získá pocit, že svou práci nedělá dost dobře. V takové situaci se nemůže cítit komfortně a práce ho přestane bavit.“
Hlavní potíž je v tom, že každý chce pro své dítě něco trochu jiného. Jeden by rád alternativní výuku, jiný přísnost. Zkuste vyhovět všem.
Nejhůře odměňovaní vysokoškoláci
Od příštího školního roku má platit nový kariérní řád učitelů. Ti mají být nově motivováni posouváním po třech kariérních stupních. „Většina lidí má potřebu ve své kariéře někam stoupat, posouvat se, vidět výsledky. Dosud to ve školství funguje tak, že člověk po absolvování pedagogické fakulty nastoupí do školy jako učitel, a pokud se nestane ředitelem, musí na jedné pozici setrvat až do důchodu. Nový kariérní řád by tedy mohl ke spokojenosti učitelů přispět, samospasitelný ale samozřejmě není,“domnívá se akademický ekonom Daniel Munich, podle nějž je stále velký problém ve finančním odměňování učitelů. Ti prý sice dostali přidáno, vzhledem k růstu inflace a zvyšování mezd ostatních zaměstnanců však toto přilepšení představuje jen konzervaci současného stavu, kdy učitelé stále patří k nejhůře odměňovaným vysokoškolákům.