Systém Alliance Ground Surveillance

Už na konci roku 2018 získá česká armáda přístup k unikátní technologii, na níž se významně podílel i český obranný průmysl. Strategický systém sledování pozemních cílů bezpilotními letouny a pozemními senzory je prioritním projektem takzvané „chytré obrany“NATO a také hlavním pilířem ochrany spojeneckých vojáků na bojišti.

mise zmapovat až 100 tisíc kilometrů čtverečních terénu denně.

Přenos dat má probíhat přes družicové spojení takřka v reálném čase. Zjednodušeně řečeno, obsluha pozemní stanice bude schopná přijmout potřebná data z Global Hawku, vyhodnotit je, předat jednotce, pro kterou jsou v akci určena, a přes satelit je poslat zpět na hlavní operační základnu. Odtud pak budou data – případně výsledný produkt – zasílána přes chráněnou síť NATO uživatelům na strategickém stupni velení a národním prvkům.

Pokud nebudou pozemní stanice v konkrétní situaci využity a nasazeny, budou se data z Global Hawku přes satelit přenášet přímo na hlavní operační základnu na Sicílii, vyhodnocovat a fúzovat v operačním centru a následně zasílat koncovým uživatelům. Tímto způsobem bude mož- né poskytovat informace lidem, kteří mají rozhodovací pravomoci – od taktické až po strategickou úroveň. Armády všech zemí NATO budou moci informace získané prostřednictvím AGS propojit s národními systémy velení a řízení.

Příspěvek ve splátkách

Česká republika patřila mezi první země, které se k vybudování systému sledování pozemních cílů na přelomu tisíciletí přihlásily. Zajímavostí je, že od osmdesátých let 20. století, kdy spojenci společně nakoupili flotilu průzkumných letounů AWACS, jsou nové bezpilotní letouny teprve druhým projektem, v němž letouny bude vlastnit Aliance jako celek.

V pozdějších letech však česká účast kvůli rozpočtovým škrtům ve výdajích na obranu nebyla zdaleka jistá, stejně jako u dalších států. Z programu například zcela odstoupila Kanada, podobný krok zvažovalo i Dánsko a „odcházelo a zase přicházelo“i Polsko. Česko celkově podle údajů ministerstva obrany do projektu vkládá zhruba 650 milionů korun ve splátkách rozložených do let 2009 až 2018.

Částka vychází z předem stanoveného klíče bezpečnostních investic NATO a činí přibližně 1,7 procenta z celkového objemu nákladů na systém. V „hubených letech“proto bylo podmínkou Prahy pro setrvání v programu, že se do projektu zapojí i český obranný průmysl. A ten nakonec zanechá v systému významnou stopu.

Další úkoly a požadavky

Kromě elektronikou prošpikovaných kontejnerů, přepravitelných na nákladních automobilech, nakonec jeho firma díky kvalitní práci dostala i úkoly navíc, ty, které nebyli schopni splnit zahraniční dodavatelé – například vybudování pracoviště operátora nebo dálkové ovládání radiostanice.

„Nejtěžší nebylo ani tak technické řešení, věřili jsme si, ale splnění složité projektové dokumentace a norem v rámci NATO,“uvedl projektový manažer Milan Tenušák. Připomněl, že řada technologií i výsledné zařízení spadaly do různých režimů utajení. A dodal: „Od vyhrazeno až po tajné, a proto jsme neustále museli velmi úzce spolupracovat s Národním bezpečnostním úřadem.“

K této pozemní části systému AGS vzniklo více než 25 tisíc stran dokumentace. A asi 70 lidí z pardubické firmy strávilo na projektu celkem 75 tisíc hodin práce. Perfekcionismus šel i do takových detailů, že zábradlí u vchodu do kontejneru mohlo za určitých podmínek klouzat, proto bylo doplněno o zdrsněnou plastovou opěrku. Už v průběhu projektu pak byly řešeny doslova stovky požadavků na drobné úpravy a zásahy.

Několikaměsíční diskuse se například vedla i k na první pohled banální věci, jako je barva bojového osvětlení. V bývalých armádách východního bloku byla běžná zelená, na západě červená, přičemž projekt ji přesně nespecifikoval. Vítězná barva však podléhá režimu utajení, ostatně jako prakticky celý „speciální kontejner“. Samostatnou kapitolou pak bylo tvrdé testování. Funkčnost se prověřovala mimo jiné poté, co byl kontejner kompletně pokryt šestimilimetrovou vrstvou ledu.

Nápad zpřed 20 let

Myšlenka na vytvoření jednotky vlastních aliančních průzkumných prostředků se poprvé objevila v první polovině devadesátých let 20. století. Původně se počítalo s tím, že sledovací systém obstarají průzkumná pilotovaná letadla. Později mělo jít o smíšenou flotilu pěti pilotovaných letounů Airbus 321 a sedmi bezpilotních letounů Global Hawk první verze. V roce 2007 se však spojenci rozhodli jen pro bezpilotní stroje. Tehdy jich mělo být osm. Počet se však postupně v důsledku snížení zdrojového rámce snížil na současných pět.

Z původních 23 zemí zapojených do projektů zůstalo po změně koncepce zaměřené pouze na bezpilotní prostředky patnáct. Ty v září 2009 podepsaly zvláštní memorandum a vytvořily speciální agenturu NAGSMA, která za budováním systému stojí. Do financování systému, které za 30 let přijde na další dvě miliardy eur, se zapojí všechny členské státy NATO s výjimkou Francie a Británie. Ty se zavázaly kompenzovat finanční náklady národními průzkumnými prostředky s podobnými typy senzorů, které dají Alianci k dispozici.

Sousední Polsko díky podílu na projektu bude mít i svého zástupce mezi operátory bezpilotních strojů. Prvním bude podplukovník Martin Szubinski, který má v těchto týdnech absolvovat tříměsíční základní výcvik pro pilotování strojů přímo v italské Sigonelle.

Autor je reportérem serveru NATOaktual.cz