Demokracie a fotbal

Osobní výběr ze světového tisku

Zatímco Spojené státy se po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách zřejmě vydají cestou izolacionismu, v Africe panuje trend přesně opačný. Znát to bylo nejen na právě probíhajícím kontinentálním šampionátu v kopané, ale i na summitu Africké unie v etiopské Addis Abebě.

Schůzka, která probíhala stranou zájmu evropských médií, přinesla jeden významný průlom: 55. členem společenství se stalo Maroko, které se do Africké unie vrátilo po dlouhých 34 letech. Jak poznamenal americký deník The Wall Street Journal, rozhodnutí přidat ke kontinentálnímu bloku silnou ekonomiku západního spojence může rozhýbat i jeden z dlouho zmražených světových konfliktů.

Maroko se z organizace, která africké unii předcházela, stáhlo v roce 1984 kvůli jejímu přijetí Saharské arabské demokratické republiky (SADR), jinak také nazývané Západní Sahara. Vedení tohoto státu, který uznává jen část světa, si nárokuje území regionu Západní Sahara, jenž ale ovládá Maroko. SADR považuje Maročany za okupační síly a její vedení kontroluje jen asi čtvrtinu rozsáhlého pouštního území.

O obnovení členství v Africké unii požádalo Maroko v loňském roce a hned tak organizaci rozhádalo. Zatímco některé země, například Alžírsko a Jižní Afrika, považují Maroko za koloniální, další jsou k Rabatu smířlivější a stojí spíše o posílení kontinentálního bloku. Pro Maroko je členství ve stále vlivnější organizaci důležité kvůli politickému vlivu i investičním příležitostem na černém světadílu, Africkou unii láká jeho silná a na Evropu napojená ekonomika.

Přijetí Maroka do Africké unie však vyvolává otázky, co bude nyní se Západní Saharou, již Maroko anektovalo v roce 1975, kdy se tohoto území vzdalo Španělsko. Maroko ji neuznává, stejně jako politickou stranu Fronta Polisario, která vlád- MILAN ROKOS ne části území ze svého alžírského exilu. Maroko žádá, aby byly hranice Západní Sahary odstraněny z oficiálních map a zřejmě se bude snažit o vyřazení SADR i z Africké unie.

Představitelé hnutí Polisario marně proti přijetí Maroka lobbovali, nakonec ho ale vzali optimisticky s tím, že by tento krok mohl pomoci vyřešit konflikt. „Jsme konstruktivní a otevření dialogu, vítáme sousedy,“nechal se slyšet jeden z ministrů SADR.

*** Podmínky, za nichž Africká unie přijala Maroko, nebyly zveřejněny. Zda se tedy obyvatelé Západní Sahary konečně dočkají referenda, kde by se vyslovili, pod čí vládou chtějí žít, není vůbec jisté. Rozhodnuto se už naopak zdá být v další západoafrické zemi, Gambii. A jak píše deník The New York Times, demokracie zde nakonec zvítězila.

Když loni v prosinci autoritářský prezident Yahya Jammeh prohrál ve volbách, odmítl se vzdát moci a zasáhla koalice sousedních zemí sdružených pod hlavičkou Ekonomického společenství západoafrických států (ECOWAS). Jejich vojáci vstoupili na území Gambie a pohrozili, že Jammeha, který vládl zemi přes 22 let, svrhnou násilím. Neoblíbený prezident, který nechával věznit novináře a opozičníky, záhy uprchl do zahraničí.

Nástup demokracie v Africe tak má různé výsledky. V některých zemích, jako je Burkina Faso, Ghana, Nigérie nebo Pobřeží slonoviny, proběhly klidné volby či předání moci; v jiných zemích, jako je Demokratická republika Kongo nebo Gabon pokračuje násilí a panování stále stejných autokratických vládců. Bývalý prezident nevýznamné Gambie měl smůlu – žádný spojenec se za něj nepostavil a jeho porušování lidských práv už měli všichni dost.

Zimbabwské fotbalisty, kteří už v základní skupině vypadli z Afrického poháru, navrhl jeden z poslanců uvěznit, dokud stát nezíská zpět peníze, které za jejich účast utratil

*** Zemí, kterámá k demokracii skutečně daleko, zůstává Zimbabwe. Svědčí o tom i nedávná debata v parlamentu, při níž poslanci hodnotili vystoupení svého fotbalového týmu na Africkém poháru. Politici podle zpravodajského portálu Zimbabwe News nejdříve „grilovali“ministra sportu Makhosiniho Hlongwana, poté se věnovali i hráčům.

Sportovce, kteří vypadli už v základní skupině, navrhl jeden z poslanců uvěznit v kasárnách, dokud stát nezíská zpět peníze, které za jejich účast na šampionátu utratil. Jeho kolega pro změnu žádal, aby je fotbalisté vrátili. Poté by prý mohly posloužit hladovějícím.

Někteří Zimbabwané to ale vidí jinak. „Jak můžete vinit 11 chlapců za to, že neporazili Tunisko, když země s 13 miliony obyvatel nedokáže odstavit od moci 99letého dědečka?“napsal na webu jeden z fanoušků. Pro pořádek dodejme, že diktátor Robert Mugabe oslaví 21. února teprve své 93. narozeniny.