Návrat Uměleckoprůmyslového musea
Uměleckoprůmyslové museum v Praze (UPM) vydává ve spolupráci s nakladatelstvím Academia rozsáhlou publikaci Design v českých zemích 1900–2000. Současně se blíží k závěru rekonstrukce jeho hlavní budovy na pražském Josefově. Na jaře by měla být zkolaudována a záhy se veřejnost může těšit na první výstavy i stálou expozici.
koprůmyslové předměty sbíral rovněž významný český průmyslník, loďmistr, stavitel a mecenáš Adalbert (Vojtěch) Lanna (1805–1866), který má velkou zásluhu na založení muzea.
V letech 1897–1900 byla na okraji Josefova v sousedství starého židovského hřbitova postavena budova ve stylu francouzské renesance dle návrhu profesora pražské techniky Josefa Schulze, někdejšího žáka architektů Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburga z vídeňské umělecké akademie. Schulz – někdejší Zítkův spolupracovník na stavbě Národního divadla a Rudolfina – nebyl tak nadaný jako jeho druh. Jeho architektura působí poněkud suše, což platí i pro hlavní dominantu Václavského náměstí – Národní muzeum. Za konvenčně řešenými fasádami jeho muzejních budov se však skrývaly velkoryse řešené vnitřní prostory – stačí jen vstoupit na Schulzovo monumentální schodiště Národního muzea – a koneckonců i Uměleckoprůmyslového.
Polárkový dort
Budova od počátku obsahovala knihovnu, přednáškový sál, depozitáře a především několik výstavních sálů, přesto její kapacita brzy nestačila. Ve třicátých letech proto proběhla architektonická soutěž na přístavbu, ta však nebyla nikdy provedena. Ve válečných letech došlo u příležitosti konání výstavy Za novou architekturu jen k úpravě muzejní zahrady a ke stavbě zahradního pavilonku dle projektu Ladislava Machoně a Augusty Müllerové.
Skvělé muzejní exponáty se začaly hromadit a valná většina z nich končila v depozitářích. Některé výstavní sály naproti tomu sloužily jako pracoviště muzejníků. UPM přitom dále sympaticky shromažďovalo exponáty – a to nejen historické artefakty, nýbrž i soudobý design –, bylo tedy živou institucí, která rovněž pořádala řadu dočasných výstav.
Schulzova budova postupně chátrala a bylo jasné, že budoucnost se neobejde bez radikálního řešení – dům citlivě opravit, vybavit jej tak, aby to odpovídalo požadavkům moderních muzejních institucí, aby byly exponáty chráněny a zvýšil se i komfort pro návštěvníky, k němuž patří také kavárna, obchod se suvenýry, infocentrum či bezbariérový vstup.
Aby bylo možné zahájit opravy, bylo však nejdříve třeba vybudovat moderní depozitář. Ten byl dokončen v Praze-Stodůlkách v loňském roce. Má tvar válce, což je výhodné pro vnitřní provoz a současně to vytváří vhodný kontrast k pravoúhlé sídlištní architektuře (návrh ASProject). Díky tvaru a barvě získala stavba od místních obyvatel výstižnou přezdívku polárkový dort. Zázemí pro exponáty i restaurátorský, dokumentační a badatelský provoz je tu na vysoké úrovni a ani zde – v neveřejné části muzea – navíc nechybí kavárna, která přispívá ke vzniku dobrého sociálního klimatu. Před dokončením jsou nyní i rekonstrukce interiérů historické budovy (arch. Tomáš Šantavý). Už v průběhu letošního roku se tedy veřejnost může těšit na několik výstav a poté i na otevření stálé expozice.
Mechobot pod Řípem
S předstihem pak nyní vychází rozsáhlá odborná publikace, která český design – včetně pokladů UPM – velkoryse před- stavuje. Tým jejích autorů se zabývá vývojem designu ve 20. století od secese, moderny a kubismu přes art deco, avantgardu a poválečnou sorelu až po takzvaný brusel a současné směry. Představují také architekturu, nábytek, sklo, keramiku, porcelán, hračky, ale i design strojů, domácích spotřebičů a dopravních prostředků. Neopomíjejí ani plakát, ilustrace, firemní design a fotografie.
Kniha má přes 650 stran velkého formátu, obsahuje stovky ilustrací a jednotlivé kapitoly doplňuje obsáhlý poznámkový aparát, slovník jednotlivých pojmů i firem a pečlivě zpracované rejstříky. Autorů úctyhodné publikace je několik desítek, editory jsou Iva Knobloch a Radim Vondráček, grafika je dílem Štěpána Malovce. Dílo je to velkolepé – i vahou: jde o knihu, kterou si čtenář v příručním zavazadle nosit nebude. Jedinou vadou na kráse je fakt, že (alespoň v recenzním titulu) tiráž neuvádí jméno výtvarníka Adolfa Lachmana, jehož obraz kongeniálně zdobí obal publikace: v romantické krajině jak z Navrátilových obrazů z 19. století přistávají podivní vetřelci, jacísi kovoví brouci s logy legendárních českých firem na bocích. Doplňme tedy tento nedostatek alespoň na tomto místě: dílo se jmenuje Mechobot pod Řípem, a kdo zná Lachmanovy animované počítačové hry, jako je Machinarium, jistě ví, o čem je řeč.