Úspěch Rusalky v Metropolitní opeře
Metropolitní opera v New Yorku uvedla 2. února premiéru nového nastudování opery Antonína Dvořáka Rusalka. Diváci neskrývají své nadšení.
Inscenační tým tvoří renomované osobnosti: mezinárodně uznávaný britský dirigent Mark Elder a americká režisérka Mary Zimmermanová. Rusalku vytvořila lotyšská sopranistka Kristine Opolaisová, která zazářila v MET jako Mimi, Manon nebo Čo-Čo-San, Vodníka americký basista Eric Owens, Prince americký tenorista Brandon Jovanovich, který slaví v MET úspěchy například jako Don José v Carmen.
Nejen z předchozí inscenace režiséra Otto Schenka je zřejmé, že Američané milují Rusalku tradiční. Schenkovo impresionisticky laděné pojetí se od roku 1993 po jedenáct let opakovaně vracelo s různými dirigenty a sólisty na repertoár Metropolitní opery, včetně Gabriely Beňačkové jako Rusalky, Evy Urbanové v roli Cizí kněžny nebo dirigenta Jiřího Bělohlávka.
Metropolitní opera zařadila Rusalku do přímých přenosů už na 25. února. Nové uvedení této Dvořákovy opery se tak dostane do dvou tisícovek kin v 70 zemích.
sérka nijak neexperimentovala, inscenaci zasadila do pohádkově fantazijního prostředí a v její interpretaci zvítězil právě pohádkový motiv opery, za kterým lze ovšem chápat i varování, jak intimní příběhy mohou zasáhnout širší okolí a jak individuální volbamůže mít dalekosáhlé důsledky.“
Ekologické motivy
Podle Hroncové se pestrobarevná až snová scenérie lesa ze začátku opery v závěrečné scéně mění ve zpustošený ponurý les: „Ocitáme se na stejném místě, kterému dominuje velký strom s mohutným hrubým kmenem, ale bez barevnosti, s vysušenou, zdevastovanou přírodou. Jako by Rusalčin polibek smrti zpustošil i přírodu a celé prostředí.“
Kristine Opolaisová, která nastartova- la svoji mezinárodní kariéru v roce 2010 právě rolí Rusalky v Bavorské státní opeře (a dokonce kvůli Rusalce tehdy odmítla nabídku MET na roli Musetty), chápe tuto vodní vílu jako čistou, naivní bytost, kterou svět lidí tvrdě potrestá za to, že otevřela příliš své srdce a svou duši. Hroncová ocenila, jak se s konzervativnější režií ztotožnili všichni účinkující: „Eric Owens je typově přesný Vodník svou mohutností, má charisma, vyzařuje z něj přirozená autorita silné a zároveň velmi lidské osobnosti. Navíc patřil mezi ty sólisty, kterým bylo i výborně rozumět. A Ježibaba gruzínské mezzosopranistky Jamie Bartonové v černých šatech s jemným nákresem pavučiny působila jako nějaká komediální šamanka, dokonce několikrát publikum rozesmála.“
Nejen Silvie Hroncová potvrdila, že di- váci přijali inscenaci, skvělé výkony sólistů i orchestru s nadšením. Český rozhlas zprostředkoval několik postřehů amerického publika bezprostředně po premiéře – jedna z návštěvnic vyzdvihla kontrast ohnivě červených a oranžových kostýmů lidí, které zdůrazňují lidskou vášeň, a bledě modrou studenou barvou, jež zachycuje Rusalčinu neschopnost cítit lidské emoce. Podle jiné divačky je nová inscenace ideální způsob, jak zejména u mladých lidí podnítit zájem o operu.
25. února i v kinech
Jak přijme nové nastudování Rusalky české publikum, ale i diváci po celém světě, uvidíme už zanedlouho, protože Metropolitní opera zařadila Rusalku do přímých přenosů už na 25. února. Nové uvedení této Dvořákovy opery se tak dostane do dvou tisícovek kin v 70 zemích. Když byla předchozí inscenace Rusalky přenášená v únoru před dvěma lety do kin z MET jako první česká opera s prvním českým interpretem přenosů Vladimírem Chmelem v roli Hajného, u nás suverénně porazila dokonce divácký rekord Carmen – samotný přímý přenos sledovalo nejen v kinech, ale i na plátně na pražském náměstí Republiky na 10 tisíc diváků a do kin se vracela i v záznamech.
Premiéru Rusalky podpořila i výstava v Českém centru v New Yorku ve spolupráci s Metropolitní operou, pro kterou Národní muzeum i Národní divadlo připravily autograf partitury Rusalky, v zahraničí vystavený vůbec poprvé, první vydání libreta, skladatelovy dopisy, kostýmní a scénické návrhy nebo nahrávky, které si návštěvníci mohou poslechnout.