Proč se vyhýbáme faktům

Když po polovině měsíce poplatím všechny účty, raději pak už moc nekontroluji, kolik mi zbylo peněz. Po Vánocích jsem zatvrzele odmítal déle než měsíc stoupnout na váhu a jak by vám potvrdila má žena, dostat mě na jakoukoli preventivní lékařskou prohlídku je nadlidský úkol. Dělám to navzdory tomu, že bych se mohl dozvědět (mnohdy životně) důležité informace. Podle psychologů v tom rozhodně nejsem sám.

„Chceme si o sobě myslet, že jsme zdraví a chytří lidé, kteří dělají dobrá rozhodnutí a tak se vyhýbáme informacím, jež naši víru zpochybňují,“řekl nedávno listu Wall Street Journal profesor psychologie na University of Florida James Shepperd. Lidé se podle jeho výzkumů vyhýbají nechtěným faktům i kvůli tomu, že nemají psychické nebo finanční zdroje, které by jim pomohly se s nimi vyrovnat. Jak tvrdí, člověk, který nemá moc peněz, nebo je třeba v depresích či pod stresem, bude daleko méně ochoten absolvovat testy na rakovinu než někdo, kdo ničím podobným netrpí.

Jsou ale i jiné důvody, proč odmítáme přijmout realitu. Ignorujeme například fakta, jež jsou v rozporu s naším vlastním názorem. V jednom výzkumu publikovaném v Journal of Personality and Social Psychology rozdělili psychologové účastníky na odpůrce a příznivce stejnopohlav- ních manželství. Oběma skupinám pak předložili data, která buď podporovala, nebo vyvracela názor, že děti manželů stejného pohlaví jsou vychovávány hůře než děti v rodinách s mámou a tátou. Výsledek byl jednoznačný. Jakmile data souzněla s názorem lidí (bez ohledu na to, zda byli pro stejnopohlavní svazky, nebo proti nim), okamžitě jimi začali argumentovat. Když byla ale data v rozporu s jejich přesvědčením, začali lidé najednou tvrdit, že informace nehrají takovou roli a jejich názor na sňatky gayů nebo lesbiček je otázkou morálního postoje.

Podobné příklady vidíme v politice každou chvíli. Opozice označí opatření vládnoucí strany za špatná s tím, že nebudou fungovat. Když se pak ukáže, že se vládní reformy osvědčily, změní opozice argumentaci a je proti nim z principiálních důvodů.

Často také zavíráme oči, když by nás to, co uvidíme, mohlo přimět k činnosti, kterou nechceme vykonat. Ano, na tu váhu jsem nestoupal, protože jsem tušil, co se objeví za čísla a nebyl jsem jaksi ochoten začít cvičit, nebo snad držet dietu.

Co tedy dělat, abychom svůj odpor k potenciálně nepříjemným informacím překonali? Podle psychologů citovaných Wall Street Journalem to jde vlastně docela jednoduše. Stačí si sednout ke stolu a sepsat, co v životě považujeme za důležité a jak se to každý den projevuje. Experimenty prokázaly, že lidé pak byli daleko ochotnější podívat se na výsledky testů fiktivní nemoci, které předtím absolvovali. Možná by rozjímání o podstatě vlastního bytí mělo být čas od času povinné.

Často zavíráme oči, když by nás to, co uvidíme, mohlo přimět k činnosti, kterou nechceme vykonat. Ano, na tu váhu jsem nestoupal, protože jsem tušil, co se objeví za čísla, a nebyl jsem jaksi ochoten začít cvičit či snad držet dietu.