Na britské výšině

Odchod prvního státu z EU dostal plnou legitimitu

Zpráva o tom, že Dolní sněmovna schválila zahájení odchodu Británie z EU, je vlastně nezpráva. Je to krok natolik samozřejmý, že lze psát tyto řádky, ještě než samo hlasování proběhlo. Kdyby totiž poslanci zvrátili výsledek loňského referenda, byl by to de facto důvod k revoluci. Aprotože Británie si svou kvótu revolucí vyčerpala už v17.století, tak se zvratem se ani nepočítalo. Zato má ten krok význam pro symboliku i pro další osud Británie.

Za prvé dává brexitu plnou legitimitu. Nikdo by teď neměl tvrdit, že rozhodnutí opustit EU je zmanipulované nebo ovlivněné tou či onou ideodiverzní centrálou. Podstatné je, že ho schválili voliči v referendu i jejich zvolení zástupci ve sněmovně, chcete-li politické elity. Jiná věc je, jak - s jakou racionalitou, emocemi, ochotou ke spolupráci s orgány EU i jejími členskými státy - bude brexit v praxi dojednán a utvářen. To už si musí Britové rozhodnout sami, tentokrát bez rauše kampaně přikazující hlasovat pro jednoznačné ANO či NE.

Za druhé sněmovna rozhodovala v době, kdy královna Alžběta II. slaví 65 let na trůně. Britové se poprvé setkávají se safírovým výročím a panovnice posiluje svou auru žijící kroniky moderních britských dějin. Na trůn nastoupila, ještě když byl naposledy premiérem Winston Churchill. Zažila řadu zásadních a dějinotvorných událostí - od vzniku britské jaderné síly přes dekolonizaci, konec impéria, vstup do Evropského společenství až po opuštění EU. To vše se odehrálo za vlády jedné panovnice. Je ale otázka, zda jí tak těsné sepětí s utvářením poválečné Británie nedává až přílišný nimbus nenahraditelnosti. Zda její odchod jednou neotřese britskou monarchií i její podobou více, než by se teď mohlo zdát.

Za třetí. Fakt, že odchod Británie z EU posílil svou legitimitu, nemění nic na tom, že většina Skotů - voličů i politických elit - ho vnímá jako podraz. Vždyť oni v červnu 2016 většinově hlasovali pro setrvání v EU. Z toho chtě nechtě plyne, že do britské unie se vkrádá rozkol podobně jako do unie evropské. I v ní až dosud - po 60 let od podpisu Římských smluv o Evropském společenství - to vypadalo, že vše směřuje stále výše a lépe. Až nyní přichází poznatek, že to může být i naopak. Anikdo zatím neví, s jakými důsledky. Zbyněk Petráček