Integrace pravice aneb jak posílit či přežít

Dění posledních měsíců ve středopravicovější části politického spektra v lecčems připomíná děje, které jsme u subjektů, jež míří na podobný elektorát, v minulosti několikrát viděli. Horečně se vyjednává o integraci menších stran s cílem v parlamentních volbách konkurovat těm nejsilnějším nebo naopak zachránit daný subjekt před totální marginalizací.

V této souvislosti nelze nevzpomenout památný článek politického komentátora Bohumila Doležala z roku 2002 na téma periodicky se opakujícího procesu sjednocování české pravice. Doležal tehdy „exaktně“popsal mechaniku sjednocování pravicových stran do dvou železných zákonů: integrací šesti malých pravicových subjektů vzniká sedmý, ještě menší, a výsledkem integrace šesti pravicových politických stran je sedm pravicových politických stran. Situace na počátku tohoto roku se ale Doležalovým dvěma zákonům poněkud vzpírá, byť výsledek se zdá stejný.

Faktor Kalousek

S prvním veřejným impulsem ke sjednocování české pravice před parlamentními volbami v roce 2017 přišel předseda TOP 09 Miroslav Kalousek již na podzim loňského roku a vyzval k jednání jak ODS, tak KDU-ČSL s tím, že by byl ochoten se z kandidátky do Poslanecké sněmovny sám stáhnout, pokud by jeho osoba byla pro další subjekty problémem. Občanští demokraté nabídku k jednání na rozdíl od lidovců neodmítli. Zároveň ale ve stejné době Starostové a nezávislí (STAN) oznámili, že končí spolupráci s TOP 09 a dále již budou působit samostatně. Aby věc byla ještě komplikovanější, založení další pravicové strany oznámil politolog Petr Robejšek, a to s názvem Realisté. Těžko vidětMiroslavu Kalouskovi do hlavy, ale i on musel vědět, že mu KDU-ČSL nezapomene „zradu“z roku 2009 a založení TOP 09. Odchodem STAN a vnitřními rozepřemi v TOP 09, danými osobou samotného předsedy, ztratila TOP 09 na zajímavosti pro všechny další subjekty, které by bývaly možná o spolupráci dříve stály, pokud by ve vedení TOP 09 došlo ke změně. A aby toho nebylo málo, „návrat“oznámila značka Občanská demokratická aliance, vzkříšená podnikatelem Pavlem Sehnalem.

Diskuse o integraci středopravicových stran tak nyní probíhají odděleně mezi občanskými demokraty a menšími subjekty (Strana soukromníků a Strana svobodných občanů) a mezi KDU-ČSL a STAN, kteří jsou nyní nejdál a jednají o utvoření volební koalice. Paradoxně pouze TOP 09, která ústy svého předsedy ke spolupráci vyzvala, nyní stojí osamoceně a s nelibostí sleduje, jak její souputníci posilují, zatímco ona sama ztrácí (v jednom z předvolebních průzkumů by se již nedostala do sněmovny).

Rozvod se STAN bude TOP 09 oslabovat i v nejbližší budoucnosti. Je zatím veřejným tajemstvím, že někteří úspěšní politici na komunální úrovni vyjednávají se STAN o možném přestupu. Jak se pak zachovají někteří členové a podporovatelé, kteří nesouhlasí se současným směřováním strany, je nyní otázkou, na kterou by si současní vrcholní představitelé měli brzy umět odpovědět.

Zdá se tedy, že nezávisle na snahách o integraci středopravicových stran (nebo právě proto) bude před volbami do Poslanecké sněmovny na podzim tohoto roku cílit na středopravicový elektorát sedm (sic!) politických subjektů. A to ještě neuvažujeme o tom, kolik z voličů těchto subjektů se nakonec nechá (či už nechalo) nalákat na chameleonství ANO Andreje Babiše.

Autor, řadový člen TOP 09, je jedním z iniciátorů tzv. Podskalské výzvy, požadující reformu vnitrostranického uspořádání