Bezdomovec zmrzl jako zvíře
Kvůli nevoli občanů se výstavba nízkoprahového centra s noclehárnou zpozdila o rok a půl
ALENA ŽENÍŠKOVÁ
Na Příbramsku se podle aktuálních odhadů pohybuje již přes 80 lidí bez domova. Právě pro ně by město rádo otevřelo nové zařízení. Jenže – narazili jsme na odpor části veřejnosti.
Již v roce 2015, kdy město Příbram oznámilo záměr vybudovat na místě bývalé výtopny Mazutka na Rynečku nízkoprahové denní centrum s noclehárnou pro lidi bez domova, vznikla protestní petice občanů.
Záměru zřídit toto zařízení v místě bývalé výtopny byla ze strany města věnována velká pozornost. Z vyjádření odborníků vyplynulo, že se jedná o velmi dobré místo, které se nachází v relativní blízkosti centra a úřadů. Právě dostupnost hraje klíčovou roli pro úspěch takové služby.
Domnívám se, že vybudování tohoto zařízení bude mít tu výhodu, že se prostředí kolem bývalé výtopny radikálně promění. Zkultivuje se a nebude, tak jako nyní, zpustošeným místem, které přitahuje kriminální živly. Prostor bude pod kamerovým dohledem, přibude osvětlení a zeleň. Tímto v co největší míře přispějeme k bezpečnosti a k rozvoji této zanedbané lokality.
Je rok 2017 a Příbram konečně začala nové nízkoprahové denní centrum a noclehárnu budovat. Nesouhlas části veřejnosti a zastupitelů s tímto záměrem bohužel přispěl k odložení realizace projektu o rok a půl, a tak bude k dispozici až po této tuhé zimě. Mezitím na ulici umírají lidé.
Zbytečná smrt
Tak jako v listopadu. Byla mrazivá noc. Parta bezdomovců spěchala na nejbližší klidné a teplé místo. Jsou zarostlí, špinaví, nevoní. Sedí, popíjejí z krabice víno a všem se hlavou honí myšlenka, jak přečkají další noc. Teplota klesá a chlad zalézá do těla rychleji než jindy.
Dva z nich posléze zvoní na dveře stávající noclehárny. Byli přijati, ale ve všech postelích už spali jiní lidé. Využili tedy alespoň ,,teplou židli“. V ten večer jeden z bezdomovců, na kterého se nedostalo lůžko, z noclehárny v beznaději odešel. Celou noc se choulil někde na lavičce a nad ránem zemřel, doslova zmrzl na ulici jako zvíře. Stydím se a mám i vztek na ty, kteří ustavičně brání vzniku nového zařízení s dostatečnou kapacitou. Stále se mi vrací otázka, zda opravdu musel zemřít. Jsem si jistá, že nemusel.
Ponurý příběh
Jen čtyři dny poté záchranná služba přivezla do noclehárny příbramského občana. Člověk, který po rozvodu přišel o střechu nad hlavou a rychle se dostal na pokraj životních sil. Pracovnice noclehárny vlídně komunikují, řeší požadavky a prosby. Prostory stávající provizorní noclehárny jsou ale kapacitně omezené a velmi nedůstojné. Místnost, kde tráví čas, je jako stvořená k natáčení hororové scény velmi ponurého filmu. Prázdná, dlaždičkovaná, stůl a židle, oprýskaná okna se železnými mřížemi.
Muž dostal základní péči, dlouze hovořil s pracovnicí a měl štěstí, že jedno lůžko bylo volné. Přespal do rána a mlčky odešel. Kolem desáté hodiny se vrátil zpět do nízkoprahového denního centra, kde s ním sociální pracovnice rozebírala jeho tíživou situaci. Bohužel prostředí, ve kterém se onen muž u nás ocitl, bylo deprimující, demotivující a nedůstojné. Cítil se naprosto bezmocný, a to i přes maximální a intenzivní pomoc zaměstnanců.
„Byl velmi vděčný za možnost odpočinku v teple, sdělil, že se nají venku. Byl lehce zmatený a silně frustrovaný. Z centra odešel v 10.30. Poté se v 12.25 vrátil a v 12.45 opět odešel. Během té krátké doby sdělil, že je v kontaktu s někým z příbuzných, také řekl, že je kolegyně krásná, že nám děkuje, že jsme tu všichni strašně hodní, ale to mu nepomůže v jeho po... životě. Dále ho ještě zajímalo, zda se může večer přijít vyspat, kolegyně mu řekla, že ano, a dala mu leták s otvírací dobou.“Tolik ze záznamu pracovnice nízkoprahového centra.
Poté jsme se dozvěděli, že muž skočil pod vlak. Možná nešlo překonat představu, že nejspíš do konce života bude žít v tak ponurých podmínkách. Vybral si řešení, které mu připadalo jediné možné. I v tomto případě se nemůžu zbavit myšlenky, že to nemuselo takto skončit.