Stát zbyrokratizoval i péči o lidi na ulici

V Karviné se nám za čtyři roky intenzivní práce podařilo snížit počty bezdomovců ze 168 (v roce 2012) na loňských 47. Počty lokalit, kam za nimi musí vyrážet naši strážníci a sociálka, jsme zredukovali z 25 na 18. Tato čísla se sníží i letos – bezdomovců, kteří odmítají cokoli řešit, je totiž v uvedeném počtu jen osm.

Minimalizace bezdomovectví si ovšem vyžádala léta práce, denní obhlídky mají na kontě především strážníci, hledání vhodného bydlení měl na starosti sociální odbor, vydatně nám pomáhají sociální organizace, charity a Červený kříž.

A teď to horší. Stát nás formou zbyrokratizovaného zákona vlastně v efektivním řešení otázky bezdomovectví paralyzuje. A nebo spoléhá na to, že jsme národ urputný a nějak si sami poradíme.

Jeden čerstvý příběh. Ze slovenské nemocnice nám poslali bezdomovce s trvalým bydlištěm v Karviné. Měl jít do domácího ošetřování, přičemž zdravý není. Pán má následky a psychické problémy. Potřebuje léky na předpis a zdravotní pomůcky. Začali jsme tedy hledat lékaře, který by pomohl, a hledali jsme bydlení. Problém jsme řešili skoro měsíc.

Zákon přikazuje, aby lékař dal potvrzení o zdravotním stavu pro umístění do jakéhokoli sociálního zařízení. Tento pán potvrzení měl, a stejně nebylo jednoduché najít mu zdravotní péči. Lékaři dobrozdání bezdomovcům dávat nechtějí, mj. proto, že je neznají, a pokud by pak cokoli vyvedli, mohl by mít lékař problém. Častým důvodem odmítnutí je pak prostě to, že ti lidé trpí neduhy následkem života v nehygienických podmínkách a ze špatného jídla…a jsou odpudiví. Pak tedy sháníme pět písemných odmítnutí od lékařů, abychom mohli požádat pojišťovnu, ale zase – zákon předepisuje dojezdovou vzdálenost lékaře a pojišťovna nemusí takového mít po ruce.

To byl vlastně jen jeden z aspektů, který našim lidem komplikuje práci. My v obcích tu práci ale dělat musíme. Chráníme tím totiž všechny ty, kdo žijí normálně a starají se o sebe. Stát by nám ale měl práci zjednodušit a pomoci její efektivitě.