Co mi Antonín přidal

Vsouvislosti s úmrtím velké postavy naší kultury, překladatele, básníka, dramatika, scenáristy, spisovatele a vznešeného muže Antonína Přidala, mě napadlo, že měl kandidovat na prezidenta. Jenže když jsem ho kdysi lákal aspoň ke vstupu do ODA, jen pobaveně zdvihl obočí. Nadšeně jsem hltal jeho úžasné převody Josepha Hellera, Isaaca Bashevise Singera, Johna Updikea a Lea Rostena, ale nikdy mě nenapadlo, že se naše cesty kuriózně prolnou, když nám v Knize třesků a plesků kongeniálně objevil mistra nonsensů a limeriků Edwarda Leara a Vladimír Justl z Violy v roce 1984 vymyslel, že z nich uděláme pásmo, prolnuté s mými básnickými hříchy mládí. S Jiřím Cerhou, Helenou Arnetovou, Vilémem Bernáčkem a Jiřím Šlupkou Svěrákem jsme pořad Za-

Pondělí Neff smušilý jinoch a rozpustilí dědečkové hráli hojně a dost jsme se u toho vyblbli. Bez Antonína Přidala by nevznikl, takže i za to mu posílám do nebes díky.

Jednou mě taky pozval do svého Klubu Netopýr, který diskrétně moderoval, ale už netuším, co jsem tam blábolil. Proč tenhle výborný pořad vlastně dávno skončil? Dnes máme místo toho ve veřejnoprávní televizi zrůdné Máte slovo, neskutečnou přehlídku pavlačové hysterie, rozněcovanou ordinérní nepolepšitelnou Michaelou Jílkovou. Klid, prosííím, ano!?! Jsme demokraté! No, to určitě!

Pana Přidala coby člověka se smyslem pro humor by jistě zaujal bující fenomén na sociálních sítích, kterému se říká „meme“, což jsou krátké ukázky z různých filmů, opatřené ironickými titulky. Z domácích luhů a hájů je nejpou-

Úterý Putna

Středa Baldýnský žívanější Anežka Jechová ze Smoljakova a Podskalského Kulového blesku v podání Milady Ježkové, která otravuje Josefa Abrháma otázkou: „Nezlobte se, že vás zase obtěžuju, ale já jsem si vzpomněla, že jsem se vás nezeptala, jestli máte sklep? Máte sklep? A mohla bych ho vidět?“Její dotaz: „A mohla bych ho vidět?“se dá vztáhnout i na údajně neviditelného amerického velvyslance Andrewa Schapira 28. října loni na Hradě.

Zdaleka nejparodovanější zatím byla scénka z Hirschbiegelova snímku Pád Třetí říše, v níž Adolf Hitler zuří v hlavním stanu, neboť generálové neplní jeho rozkazy. Vtipná lidová tvořivost ho přiměla, aby vyváděl nad kruhákem kolem Dobříše, Čapím hnízdem nebo nad kabaretem o Ovčáčkovi.

V poslední době ji ve sledova-

Čtvrtek Rejžek nosti dohání pětapadesátiletý španělský komik Juan Joya Borja zvaný El Risitas čili Smíšek. Používá skvělý fór. V debatě se dozvídá o politických novinkách a nevěřícně a nezadržitelně se jim rozchechtá těžce nakažlivým smíchem, přičemž odhalí jediný zbylý zub v horní čelisti. Kam se hrabe píseň Greenhornů: „Ten Jackův smích, ten divnej řev, při kterým v žilách tuhne krev.“Zdejší anonymní šprýmaři mu podkládají tunel Blanka, podvody s dluhopisy politiků či návštěvu Tekuté historie v Jaroměři. Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo! JAN REJŽEK

Pátek Šustrová Sobota Hanák