Boj o nejlepší místo. V metru
Kam si sednete nejradši? A sednete si vůbec, nebo radši postojíte? Možná jste si toho sami někdy všimli, hlavně v městské dopravě je úplně běžné, že spousta lidí stojí, i když jsou ještě volná sedadla. A nemyslím tím vedle nějakého zapáchajícího spícího spolukomutéra. Normální obyčejné, čisté, ale prázdné místo.
Nejvíc je to vidět v metru, kde se hned po otevření dveří strhne poziční boj cestujících o dvě pozi- ce u protilehlých dveří. Ty skýtají spoustu prostoru pro rozevření novin, přímo strategickou pozici při vystupování a především se o ně dá pohodlně opřít, neb se otvírají jen na jedné, či dvou zastávkách na celé trase. Samozřejmě je to přísně zakázané a nechybí ani varovný nápis, povětšinou zakrytý opřenými zády.
Tak obyčejná věc jako sedačka, na které se člověk uvelebí či neuvelebí v autobusu, tramvaji či ve vlaku, se těší mimořádnému zájmu vědců, psychologů i ekonomů. Na výběru místa se ukazuje naše podvědomí a neracionální nutkání, stejně ale jako i kulturní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Kdo někdy byl v Asii, moc dobře ví, jakou společenskou hod- notu má vynález, jakým je uspořádaná britská fronta u dveří, byť na té druhé straně.
A co teprve, když přijde do hry faktor ostatních cestujících. Právě matematický obor teorie her si obsazování míst v dopravních prostředcích vzal za svůj. Jak popsal třeba profesor David K. Levine, kombinační hra se rozpoutá, třeba když si vedle sebe mohou pohodlně sednout – nebo o dveře opřít – dva spolucestující, ale vešli by se vlastně i tři. V případě, že se mezi ně jeden nacpe, budou mít všichni o něco menší užitek, když ale zůstane stranou, v této obdobě slavného vězňova dilematu sice prohraje, nicméně původní dvojice je na tom výrazně lépe.
Naše pohodlí zkrátka zásadně ovlivňuje zvolená strategie výběru místa. Psychologií zasažení ekonomové ale dodávají, že do už tak složité představy zásadně vstupuje naše iracionalita, dokonce přímo animální pudy. Vedle někoho se zkrátka necítíme dobře, s někým se naopak budeme rádi mačkat. Prostě a jednoduše nemusí být tak špatně, když se lidé v dopravě chovají trochu jako zvířata.