Super Bowl, láska na celý život

Už pojednapadesáté se uplynulou neděli v USA zastavil čas. Více jak 110 milionů Američanů upřelo zrak k televizním obrazovkám, aby sledovalo pětihodinovou sportovní show a páté tažení Toma Bradyho za trofejí Vince Lombardiho. Super Bowl.

Koho že? A o co, že to vlastně jde? A proč se kolem toho Super Bowlu dělá takový humbuk? Podobných názorů lze najít hodně.

TOUCHDOWN

Také jsem ho zastával. Americký fotbal je v Česku na pokraji zájmu, byť už je několik sezon pravidelně vysílaný na placených kanálech. Nejednou jsem zaslechl diskusi, při které si jej lidé pletli s ragby, přestože jsou si podobné asi jako tenis a stolní tenis.

Tak proč je, proboha, sport těch obrovských chlapů navlečených do ještě větších chráničů pro Američany tak posvátný?

Když jsem před lety sledoval zápas amerického fotbalu poprvé, zaznělo od komentátora toto: „K tomu, aby vás začal bavit, jej musíte alespoň částečně pochopit. Chvíli sledovat.“

První pokus mi tehdy nevyšel, když během pěti minut uběhlo z duelu sotva pár vteřin a v hemžení na hřišti jsem sotva viděl nějaký smysl a pevný vzorec, raději jsem přepnul jinam.

Jenže když jsem mu dal druhou šanci, shodou okolností při Super Bowlu v roce 2005, dodíval jsem se do konce. Ba co víc, opravdu jsem si ho užil.

Ano, šedesát minut čistého času trvalo v reálu více než čtyři hodiny, ale když pochopíte základní pravidla, dojde vám, jak obrovské taktické šachy se na hřišti odehrávají, kolik prostoru je pro nečekané zvraty, připadáte si jako u hraní počítačové hry. Paralelou budiž lední hokej. Pro Čechy téměř posvátný, každoročně jsou zápasy reprezentace na MS mezi nejsledovanějšími pořady, v globálním měřítku ale tento sport zaostává například za basketbalem, atletikou a dalšími.

Napětím a dynamikou ale dokážou oba sporty, potažmo jejich roční vrcholné akce položit základy pro lásku na celý život.

Mimochodem, zmíněný Brady svou snahu i se svými parťáky z New England Patriots dotáhl do vítězného konce. Byť poprvé v historii až v prodloužení...