Trump mírní rozbroje s Čínou

Trumpovo dlouhé vyčkávání ve věci telefonátu s čínským protějškem vzbuzovalo v Pekingu nejistotu, s čím nový americký prezident přijde. V prvním hovoru státníků, ale i návštěvou své dcery Ivanky na čínské ambasádě však po ostré předvolební rétorice vyslal do Pekingu smířlivý signál.

WASHINGTON/PRAHA Dlouho to vypadalo, že se zvolením Donalda Trumpa čeká vztahy mezi Washingtonem a Pekingem hotové zemětřesení. Ostrými slovy na konto říše středu v předvolební kampani totiž rozhodně nešetřil. S nelibostí sledovaly vládnoucí čínské kruhy i to, jak se postupně obklopuje ministry a poradci majícími v plánu učinit čínským mocenským ambicím na globální scéně přítrž. O prosincovém hovoru s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen ani nemluvě.

Alespoň pro tuto chvíli se však zdá, že soumrak vztahů na lince Washington–Peking se zřejmě nekoná. Donald Trump v prvním a dlouho odkládaném telefonátu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v zásadě potvrdil to, na čem Číně záleželo nejvíce: že Spojené státy budou dál lpět na takzvaném principu jedné Číny. Tedy na tom, že považují Tchaj-wan, ale také Tibet za integrální součást Číny. Bílý dům v prohlášení uvedl, že telefonát státníků byl prý „mimořádně srdečný“a zazněla oboustranná pozvání k oficiálním návštěvám.

Ostře sledovaný hovor přitom Trump skutečně poměrně dlouho odkládal. Za tři týdny v úřadu totiž již dávno stihl promluvit s bezmála všemi předními světovými politiky, s čínským prezidentem však nikoliv.

Už minulý týden se ovšem objevil náznak toho, že by nový šéf Bílého domu zřejmě rád napětí ve vztazích s Čínou uklidnil. Ještě předtím však Peking stihl opět pobouřit, když v rozporu s tradicí neposlal osobní blahopřání k novému lunárnímu roku, největšímu svátku v celém regionu. Nedlouho poté nicméně vyslal na recepci na čínské ambasádě ve Washingtonu svoji dceru Ivanku. Ta byla přitom už v době kampaně tím, kdo brousil drsné hrany jeho veřejného obrazu.

Výpady amerického prezidenta proti Číně

Její účast na akci tak ukazuje přinejmenším jedno – že stejně nekonformní, jako je Trump sám, budou zřejmě i jeho styky s minimálně některými světovými mocnostmi. Dokládá to také, že se Pekingu zjevně podařilo úspěšně obejít tradiční diplomatické kanály a navázat styky přímo s Trumpovým nejužším okruhem.

Peking, nebo Tokio?

Hovor s čínským prezidentem následoval nedlouho poté. Stalo se tak den nato, co Trump učinil první přímý kontakt, když napsal svému čínskému protějšku dopis. Uvedl v něm, že se těší na „konstruktivní vztahy obou zemí“.

Už jen samotné načasování ho- voru naznačuje, že zdaleka nemusí být náhodné a že možná i to je cestou, jak se Trump snaží říši středu potěšit. Uskutečnil se totiž v předvečer jeho setkání se Šinzóem Abem, premiérem Japonska – největšího regionálního rivala Číny, jehož s ním pojí dodnes nedořešená válečná minulost.

Japonský premiér přitom přijel včera do USA za Trumpem již podruhé. Jako vůbec první vrcholný státník ho navštívil v New Yorku hned krátce po zvolení. Stejně jako tehdy hledá i nyní (a úspěšně) u nového amerického prezidenta především ujištění o spojenectví a ochotě Washingtonu postavit se za ostrovní císařství v případě zpochybnění jeho suvereni- ty nad ostrovy Senkaku ze strany Číny. Souostroví, jemuž říkají Číňané Tiao-jü-tao, dlouhodobě vytváří třecí plochu mezi Tokiem a Pekingem, který si ho rovněž nárokuje. Jen krátce po návštěvě amerického ministra obrany Jamese Mattise v Japonsku proplula demonstrativně minulý týden trojice lodí čínského námořnictva vodami nárokovanými císařstvím.

Už v kampani si Trump opakovaně stěžoval, že Tokio příliš spoléhá na Washington jako garanta své bezpečnosti a nepřispívá dost na svoji obranu. Včera také Abeho v rámci spojenectví obou států požádal o spravedlivé nastavení vzájemných obchodních vztahů, které v kampani zpochybnil.