Trump a (de)regulace bank
světě by regulace měla působit proticyklicky. Když se ekonomika začne přehřívat, měla by regulace banky ochlazovat a nutit je k zdrženlivosti, aby nenafukovaly příliš bubliny některých aktiv. Když je ekonomika v recesi a banky samy chladné a příliš opatrné, měla by je naopak (de)regulace posvazovat k životodárnému riziku.
V praxi je to bohužel většinou naopak, lidstvo není příliš poučitelné. Když se ekonomika přehřívá a zázračně roste, jsou regulátoři pod politickým tlakem, aby ekonomiku netlumili a nebrzdili, aby ji nechali svobodně růst apod. Když pak dojde k vlně krachů bank, které musí zachraňovat daňoví poplatníci, přijde politická pomsta se zpožděním. Schválí se nějaká přísná regulace, zpravidla právě v době, kdy se ekonomika teprve dostává z recese a banky je třeba spíše povzbudit k riziku. Regulace je tak zpravidla procyklická. Podobně je tomu v případě Spojených států: jejich ekonomika se už zahřívá, inflační tlaky rostou, vláda chystá fiskální expanzi, a ještě k tomu bude Trump deregulovat banky.
Co tedy Trump nařídil? Dobře to vysvětluje sloupek na serveru agentury Reuters (http://www.reuters.com/article/us-usa-trump-bre akingviews-idUSKBN15M23B). Exekutivní příkaz je ve skutečnosti velmi nekonkrétní. Prezident si stěžoval, že jeho přátelé mají potíže získat úvěr kvůli excesivní bankovní regulaci. A tak pak podepsal příkaz, který má uvolnit Dodd-Frankovu regulaci bank, která si oficiálně kladla za cíl zabránit opakování toho, co vedlo k hypotéční a finanční krizi roku 2008. Jenom podepsání příkazu ale způsobilo růst bankovních akcií a šest největších bank tak za den získalo 130 miliard dolarů nového kapitálu, který mohou použít k podpoře úvěrování.
Jinak příkaz není moc konkrétní: nabádá ministra financí, aby pracoval s regulátory na podpoře ekonomického růstu a do 120 dnů připravil v tomto směru zprávu. Opravdové změny v Dodd-Frankově legislativě, kterou schválil Kongres, může ale opět udělat pouze Kongres. Je třeba podpora 60 senátorů, ale republikáni jich mají pouze 52. Finanční výbor Sněmovny reprezentantů má své vlastní představy o reformě legislativy. Možná nakonec dojde k nějakým změkčením, ale nemusí to být nic závratného. Možná budou zklamány jak banky očekávající velké svobody, tak kritici jejich permanentního deregulačního lobbingu.
Teprve uvidíme, jaký dopad bude mít případná deregulace amerických bank na jejich evropské konkurenty. Ti mohou příjít o část z koláče globálního byzny- su. To by to osvobození muselo být opravdu podstatné.
Jednou z vlajkových lodí Trumpovy politiky má být deregulace všeho podnikání, dekret o uvolnění regulace bankovnictví už podepsal. Jak to má být vlastně s regulací bank „akademicky“správně?
Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost