„Obavy“USA o eurozónu
Je Berlín měnovým manipulátorem? Každopádně by měl vyvrátit spekulace o rozpadu eura
Když si uděláme malý sumář – Donald Trump a lidé kolem něho toho už řekli o Evropě docela hodně. Přímo Trump sdělil, že EU je jenom „vehikl pro Německo“, že Merkelové migrační politika je „totální neštěstí“, že Němci možná budou platit za dovoz svých automobilů do USA trestnou daň. Brexit je podle Trumpa báječná věc a více zemí EU bude snad následovat. Británie bude mít s Američany skvělou dohodu apod.
O NATO jsme od Trumpa slyšeli různé věci – od toho, že je „překonané“, po to, že je „velmi důležité“. Putina Trump „obdivuje jako lídra“, ale neznamená prý to, že „s ním vyjde“. Sankce proti Rusku jsou podle Trumpa nesmysl, ale podle nové americké velvyslankyně u OSN budou zrušeny, „až Rusko vrátí Ukrajině Krym“, apod. Ted Malloch, Trumpův budoucí velvyslanec v Bruselu, by si prý rád zaspekuloval na rozpad eura a před pár dny se médiím svěřil, že Řecko odejde do osmnácti měsíců z eurozóny. Trumpův poradce pro obchodní záležitosti Peter Navarro zase obvinil Německo – podobně jako Čínu – z měnového manipulátorství.
V té smršti nekonzistentních výkřiků a rozporuplných výroků by možná mohlo zapadnout, že to poslední osočení – manipulace Německa s měnou – není vlastně zas takový nesmysl, jak se zdá.
Rozpočtový „nadpořádek“
Angela Merkelová se vyjádřila jasně: Německo měnovou politiku neřídí a neorganizuje, za to je zodpovědná ECB. A z podobného důvodu nebude asi také technicko-právně možné, aby z důvodu měnové manipulace Američané nastolili vůči Německu nějaké sankce. Pokud je nějaká země totiž osočena z měnové manipulace (což je terminus technicus), Amerika proti ní musí zahájit protiopatření.
Co tedy Německo dělá? Zaprvé udržuje záměrně vysoké obchodní přebytky. Nejistota ohledně budoucnosti eurozóny a slabší ekonomický výkon jižního křídla eurozóny udržují společnou měnu mnohem slabší, než by byla samostatná německá měna. Kdyby Německo používalo svou vlastní měnu, budou jeho obchodní přebytky mnohem menší, pokud vůbec nějaké. Německo ale navíc vytváří vysoké a umělé fiskální přebytky, čímž logicky dále oslabuje jižní křídlo Evropské unie.
Celá měnová unie potřebuje vyrovnat svoje nerovnováhy. Jih bude moci být fiskálně zodpovědnější a přísnější, když sever – který si to může dovolit – bude zase rozpočtově o něco méně upjatější. Německo by mělo o něco méně vyvážet do zbytku eurozóny a umožnit zbytku eurozóny vyvézt více do Německa.
Německo by se v této při rádo postavilo Americe tak, že poukáže na to, že důležité jsou pouze bilance eurozóny a EU jako celku a že nepodstatné jsou ukazatele za jednotlivé země. Zároveň právě toto paradoxně Němci nedokážou. Pro Německo jsou totiž německé obchodní a fiskální přebytky záležitostí národní cti, a dokonce širší kulturní identity. Některé země a entity se rády chlubí a honosí třeba ekonomickým růstem nebo vnitřní kohezí (Skandinávie). Němci se zase honosí rozpočtovým „nadpořádkem“pomyslné švábské hospodyně a pýchou ze své exportní výkonnosti. S cel- kovými makročísly nějaké eurozóny se Němci kulturně neidentifikují, s prestiží si výsledky eurozóny nespojují. A koneckonců – to, že by Německo mělo více utrácet a investovat, mu doporučuje (bez odezvy) už několik let i Evropská komise.
Dřívější americké vlády projevovaly aktivní starost o přežití eurozóny, nová americká administrativa se zatím tváří, že se tak leda těší na její rozpad. Možná by ale nebylo od věci, kdyby Němci začali Američany přesvědčovat o tom, že chtějí dobudovat instituce společné měny a tím navždy vyvrátit spekulace o jejím rozpadu.
Němci projevili nebývalou solidaritu s uprchlíky ze Sýrie, to ale ostře kontrastuje s naprostou neochotou jakkoli se solidarizovat s předluženým jihem eurozóny. Uprchlík nezhřešil, protože si nic nepůjčil, dávky se nedávají na úvěr. Dluh v němčině rovná se hřích. Řek si napůjčoval, moc tedy zhřešil.
Německá nahrávka trumpovcům
Projevuje-li Evropa starost o svou obranu, možná by Američany lépe přesvědčila tím, že právě v této těžké hodině zavrhne spekulace o rozpadu eurozóny, které Evropu jako sebevědomou entitu rozkládají a oslabují. MMFjiž delší dobu říká, že bez oddlužení Řecka nebude participovat na záchranném programu. MMF sice také žádá Atény o další reformy, ale zároveň podtrhuje, že nominální řecký dluh je naprosto neudržitelný. Výše nominálního dluhu zcela odrazuje privátní investory, bez kterých žádné oživení Řecka nikdy nepřijde.
Už jsme to slyšeli mnohokrát, akorát v nové bezpečnostní situaci je to vážnější. Nové americké vedení také nebude nějakému angažmá MMF ve věci Řecka nakloněno. Německo slovy ministra financí Schäubleho opět vzkazuje, že žádné nominální oddlužení Řecka nikdy nebude. Pokud nechce Řecko platit dluhy, ať prý odejde z eurozóny. Tím ovšem Němci zbytečně jen nahrávají lidem z Trumpova okolí, kteří si konec eurozóny asi opravdu přejí. A koneckonců našel se už i asi rok starý Trumpův tweet, kde budoucí prezident říká, že „Řecko marní v eurozóně čas“.