Teroristé a teroristky

Osobní výběr ze světového tisku

Někdy může člověk začít tam, kde před dvěma týdny skončil. Před čtrnácti dny jsme tu citovali rozhovor s Norbertem Heikampem, simultánním tlumočníkem, jenž líčil patálie překládání Donalda Trumpa. Říkal, že je důležité překládat přesně – včetně Trumpových vulgarit. Právě na nich se ozřejmí, co je to za člověka. Ale jednu věc přitom opomněl a k ní se dostaneme teď.

*** Generické maskulinum je něco, co sice zní strašně abstraktně a odborně, ale v praxi to zná každý. Je to automatické užívání mužského mluvnického rodu v obecných situacích, kde není čas na rozmýšlení. Hovoří-li někdo o milionech lidí sledujících televizi, často řekne automaticky diváci. Progresivisté si ale dávají pozor na to, aby byli genderově neutrální, a důsledně říkají „diváci a divačky“. Hlavně v Německu patří „genderově spravedlivé“( geschlechtergerecht) výrazivo ke společenskému kánonu, dokonce tak silnému, že se do němčiny překládá i tam, kde v originále není.

Všímá si toho Peter Grimm v článku „Poslední útočiště generického maskulina“na webu Osa dobra. Když prezident Trump ve své inaugurační řeči oslovil Američany a občany, použil výrazy Americans a citizens. Jenže tlumočník v německé veřejnoprávní televizi ARD to překládal jako „Američanky a Američané“, respektive „občanky a občané“. To je pozoruhodné. Jako by nepřekládal jen z angličtiny do němčiny, ale zároveň z jazyka buransky zaostalého do jazyka progresivně vyspělého.

A kde že je to slibované „poslední útočiště generického maskulina“? Teoreticky ho stále ještě uznává základní jazykovědná norma veškeré němčiny Duden. Ale v praxi se hledá hodně těžko. Peter Grimm se ve svém článku až dětinsky raduje z toho, že ho objevil v hlasové schránce mobilního operátora. Když vo- ZBYNĚK PETRÁČEK lal své známé, tedy ženě, ve sluchátku uslyšel: „Účastník neodpovídá.“Pro jistotu to zkusil ještě jednou a opět: „TEN účastník.“

Ehm, našinec obeznámený s praxí médií by dodal jiný příklad. Všímáte si, jak i progresivní noviny, které jindy tak okatě zdůrazňují „divačky a diváky“, používají po útocích generické maskulinum teroristé nebo džihádisté? Jako by samy v lednu 2015 nepsaly o teroristce Boumeddienové prchající z Paříže. Jako by 23. prosince 2016 nevraždily sebevražedné atentátnice v Bangladéši. Jako by šejch Jásin před 15 lety fatwou neschválil účast žen v teroru. Takže kdo chce být skutečně progresivní, měl by místo teroristé psát teroristé a teroristky.

*** Společenské zemětřesení po amerických volbách má pestré dopady. Lidé, kteří se zajímají o sociologická data, si mohou připadat jak entomolog v amazonském pralese – tolik materiálu k zařazení a utřídění. Dokládá to Christian Stöcker na blogu Spiegel Online.

Američtí politologové Shanto Iyengar (Stanford) a Sean Westwood (Princeton) vydali svou práci o společenské polarizaci podél stranických linií už před dvěma lety, ale až teď působí natolik aktuálně a potřebně, že ji rozebírají i evropská média jako Der Spiegel. Ta práce ilustruje, že politické postoje už nejsou jen soukromou záležitostí, jednou z mnoha, jak tomu bývalo dříve, ale základním osobnostním znakem. Výzkum se neopíral o anketní dotazy, ale o situace, kdy účastníci třeba rozdělují stipendia (ve skutečnosti fiktivní) či jiná peněžní plnění.

Výsledek? Ukázalo se, že kvalifikace uchazečů byla až druhořadá. Dokonce ani barva pleti nebyla určující. Tím hlavním, co rozhodovalo o příklonu testovaných k jedněm či nechuti k druhým, byly politické postoje – přesněji stranická afinita. Republikáni udíleli stipendia republikánům a demokraté demokratům. Iyengar s Westwoodem dospěli k tomuto závěru: diskriminace protivníka z politických důvodů je mocnější síla než rasové rozdíly. Jako by se teď hlásila o slovo hlavně kmenová příslušnost.

*** Něco na tom je. Na webu The New York Times to už loni napsal Nicholas Kristof, jenž si uvědomuje limity vlastní názorové bubliny. „My progresivisté věříme v rozmanitost. Pilířem těchto hodnot jsou univerzity, jenže ty neuznávají rozmanitost v ideologii a víře. Shodneme se s lidmi, kteří nevypadají jako my, ale jen dokud přemýšlejí jako my.“

Samotnému Kristofovi to názorně vysvětlil sociolog George Yancey, černoch a evangelikální křesťan: „Mimo akademickou půdu čelím více problémům jako černý. Ale na akademické půdě čelím více problémům jako křesťan.“

Iyengar s Westwoodem zjistili, že diskriminace protivníka z politických důvodů je mocnější síla než rasové rozdíly. Jako by teď rozhodovala hlavně kmenová příslušnost.