Zvídavým pohledům sousedů se ubráníte

sedských sporů. Inu, ukázalo se, že ani proklamované vítězství socialismu sousedské vády nevymýtí. Po necelém dvacetiletí se do občanského práva dopsalo lakonické pravidlo, s nímž se muselo vystačit do roku 2014. Soudcům patří uznání, že na rámcovém paragrafu vystavěli judikaturu, jež umožnila řešit různé případy.

Hluk, prach, sníh i focení

Dnes je v občanském zákoníku úprava podrobnější. Po vzoru tradice i zahraničí řeší i takové minucióznosti, jakými jsou tolikrát přetřásaná jablka spadlá na cizí pozemek. Jenže právě to leckoho zajímá a někdy trápí víc nežli volby v USA a náš vztah k Tchaj-wanu.

Sousedské spory se tradičně týkají obtěžování prachem, hlukem, kouřem či zápachem a podobnými imisemi. Pod imisemi si nejčastěji představíme obtěžující vlivy s materiálním základem.

Občas se ale vyskytnou případy z kategorie imisí, jimž říkáme ideální. Na psychiku a pohodlí souseda lze útočit i jinak než shrnováním sněhu na jeho pozemek nebo grilováním pod jeho okny. Jeden takový případ řešil loni v létě náš Nejvyšší soud. Žalobci se cítili obtěžováni, když jejich sousedé fotografovali a natáčeli nejen jejich dům a pozemek, ale i je samotné. Sousedé si pořídili kamerový systém a kamery umístili na svých nemovitostech. Záznamy kamer a fotografie pořízené z pozemku sousedů zachytily nemovitosti žalobců.

Ale ukázalo se, že sousedé takto pořizovali dokumentaci k důkazu, že samotní žalobci pozemky žalovaných užívají, vstupují na ně a vjíždějí, ukládají si tam věci a podobně. Obě rodiny totiž spolu vedly rozličné spory. Jejich konflikty se neřešily jen před soudy, ale také před správními úřady. Vzniklá situace byla výsledkem dlouholetých vzájemných neshod těch, kteří, jak uvedl soud, „si dělají naschvály“. V takových případech to soudce nemá jednoduché.

Ale zde se soudy všech stupňů postavily na stranu žalovaných. Podstatné bylo zjištění, že inkriminované fotografie a záznamy zachycují dům žalobců buď jen v pozadí, anebo v detailu v těch případech, kdy se žalovaní snažili zdokumentovat protiprávní činy žalobců na svém pozemku a doložit návaznost svého pozemku na dům žalobců. Z toho soudy vyvodily, že nedošlo k nepřípustnému zásahu do sousedských práv.

Není to překvapivý výsledek. Občanský zákoník kromě konkrétních zákazů sousedům obecně nařizuje zdržet se všeho, co nepřiměřenou měrou vniká na cizí pozemek a co zároveň podstatně ztěžuje jeho obvyklé užívání. To platí i pro jiné nemovitosti, jaký- mi jsou třeba budovy či byty. Podobnou formulaci měla též předchozí kodifikace. Na jejím základě soudní praxe formulovala základní přístupy k jevu, který zjednodušeně označujeme jako obtěžování pohledem.

Jak lze obtěžovat pohledem

Vlastníka lze omezovat i nahlížením do oken domu nebo do zahrady. Ale už počátkem 80. let formuloval Okresní soud v Hradci Králové zásadu, že v souvislé zástavbě nelze nikomu zajistit absolutní soukromí. Judikatura tedy vychází z pojetí, že obtěžování pohledem může být dle sousedského práva závadné v mimořádných případech soustavného a závažného narušování soukromí. V pochybnostech se přitom má dát přednost výkladu, který chrání obtěžovaného, před výkladem chránícím osobu ohrožující nerušené užívání cizí nemovitosti.

Už v roce 2012 se Nejvyšší soud kriticky vyjádřil k systematickému fotografování všeho, co se děje na sousedním dvorku. Podmínkou ale je, aby si dotčený vlastník chránil soukromí přimě- řenými opatřeními. Nechci-li, aby mě někdo sledoval v domě pohledem do oken, mám si pořídit husté záclony nebo žaluzie. Pokud mi vadí, že se soused dívá ze své zahrady do mé, je na mně, abych to řešil stavbou odpovídajícího plotu nebo jinak.

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodoval v září 2015 v případu, kdy sousedka žalovala vlastníky vedlejší usedlosti. Vadilo jí, že osadili pozemkovou hranici tújemi. Ty jí stíní okno do kuchyně a brání ve výhledu. Soud zjistil, že okno bylo zřízeno metr od hranice obou pozemků se souhlasem dřívějších vlastníků sousední nemovitosti před čtyřiceti lety. Odtud žalobkyně dovozovala své právo na vyhlídku do sousední zahrady. Žalovaní se naopak bránili tím, že je sousedka na zahradě pozoruje, vstupuje do jejich rozhovorů, sleduje jejich návštěvy a oslovuje je.

Po seznání, že dílčí zastínění okna nebrání užívání kuchyně, soud žalobu zamítl s tím, že žalovaní mají právo chránit své soukromí a bránit se před obtěžováním pohledem.

Sousedské spory mohou vzniknout kromě kouře a hluku i kvůli kamerám a civění na sousedy. I před „obtěžování pohledem“nás právo chrání. Nikomu nelze zajistit absolutní soukromí. Chci-li zamezit pohledům do oken, musím si pořídit husté záclony nebo žaluzie.