Odbory, nebo věda: co je víc?
Odborový předák na jednom z ústavů Akademie věd dostal výpověď. Podle zákona měl ředitel vyhodit někoho, kdo není funkcionář
PRAHA Běžně se v prvorepublikové budově na pražském Flemingově náměstí zabývají zkoumáním chemických sloučenin, aby napomohli k objevení nových léků. Teď ale Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd řeší oříšek, který se jeho specializaci vymyká. Střetl se tu svět vědy a zákoníku práce. Na konci předloňského roku dostal výpověď předseda tamních odborů David Mařák, přestože s tím odborová organizace nesouhlasila. Ředitel Zdeněk Hostomský argumentuje tím, že ve vědeckém prostředí nelze jen tak nahradit člověka člověkem, jako by to bylo u montážní linky. O tom, kdo na svou stranu získá právo, rozhodne v dubnu soud.
Odboroví předáci mají ze zákona trochu speciální postavení, protože se počítá, že kvůli názorům budou se svým zaměstnavatelem často ve střetu, a je proto potřeba je více chránit před výpovědí. Podle zákoníku práce platí, že když dojde na výpovědi, musí být přednostně vybrán někdo, kdo ve vedení odborů není. Za podmínky, že jde o souměřitelnou pozici, a proto, že není férové, aby zaměstnavatel odboráře upřednostnil. V otázce spravedlnosti se náhledy Mařáka a Hostomského rozcházejí.
„Měl být vybrán někdo na pozici laboranta. V naší skupině jsem byl jediný, ale v celém ústavu jich bylo kolem dvaceti. Ústav musí u soudu prokázat, že se po něm nemohlo spravedlivě požadovat, aby mě dále zaměstnával, a já jsem zvědavý, jak budou prokazovat, že v rámci celé instituce nemohli vybrat někoho jiného,“říká Mařák.
Mimochodem, i když už není zaměstnancem, pořád stojí v čele odborové organizace, takže do budovy na Flemingově náměstí stále dochází. Třeba aby zkontroloval, že je v pořádku všechno kolem bezpečnosti práce.
Vrcholová disciplína
Ředitel Hostomský vidí situaci jinak. Ví, že podle zákoníku práce by se měl podívat, jestli nejde vybrat někdo jiný, ale má za to, že ve specifickém prostředí excelentní vědy tak postupovat nelze. Na ústavu to funguje tak, že svoji skupinu si sestavuje její vedoucí. Ten, pokud projde konkurzem se zajímavým projektem, dostane na pět let peníze a vybavení, jaké potřebuje – tým si vybere sám.
„To jsem měl jít za odborníkem, který vede jinou, úspěšnější skupinu, a říct mu: propusť svého laboranta, aby se uvolnilo místo pro pana Mařáka, protože je odborář? Nechci trivializovat, ale pak by mohla být strategie, že když mi nejde práce, stanu se odborovým funkcionářem a musejí mě udržet. Pak ale naše věda světově vypadat nebude. V tom je špičko- vá věda stejná jako vrcholový sport,“uvádí Hostomský.
David Mařák pracoval v ústavu od podzimu 2005 jako laborant. Byl ve skupině legendárního profesora Antonína Holého, který objevil způsob, jak léčit HIV nebo virus vysoce odolné žloutenky typu B. Poté, co profesor Holý zemřel, se jeho původní skupina rozpadla na čtyři nástupnické. Všechny se zabývaly složkami nukleových kyselin s cílem nalézt léky na další choroby, jen každá zvolila jiný přístup.
Mařák byl v juniorském týmu Marcely Krečmerové. U takových skupin platí, že po pěti letech svobodného bádání je podrobí důkladnému přezkumu skupina zahraničních hodnotitelů. Pokud nejsou úspěšné, končí. Když mají výsledky a jde jim to, dostanou se- niorský status, při němž tvrdá sekera odpadá. Seniorské týmy také podléhají pětiletému cyklu hodnocení, ale už ne s výsledkem „pokračuješ, nebo končíš“, zkoumá se spíš míra pokroku.
Tým doktorky Krečmerové, podobně jako již dříve několik jiných skupin, zůstal mezi těmi, které doporučující stanovisko mezinárodního poradního sboru nezískaly, a musely tak skončit. „Byla dobrý odborník na jednu část chemie, ale jako manažerka možná moc nefungovala anebo k velkému objevu prostě nedošlo. Skupina jako celek nedosáhla požadovaného výsledku. Od jiného týmu, který je také pokračovatelem Antonína Holého, už koupila licence jedna americká farmaceutická firma, tam to jasně k něčemu je,“popisuje ředitel nejbohatšího z ústa- vů na Akademii věd. To je právě díky patentům profesora Holého.
Mařák má na své straně silný argument. Když se schyluje k výpovědi jejího funkcionáře, je podle zákoníku zapotřebí, aby se k tomu vyjádřila odborová organizace. Hlasování v kauze nadbytečného laboranta dopadlo v jeho prospěch, organizace s vyhazovem nesouhlasila. Pak norma říká, že taková výpověď neplatí a jen soud může případně říci, že zaměstnavatel nemohl postupovat jinak a pracovní smlouva skončila.
Americká zkušenost
Tady je to obráceně, než jak to paragrafy a judikatura předpokládají – Mařák už není zaměstnancem, takže propuštění v praxi platí. Soud může situaci zvrátit ve znovuobnovení jeho služby na Akademii věd. „Odbory tenkrát řekly ne, já převzal výpověď, písemně jsem panu řediteli oznámil, že trvám na dalším zaměstnávání, a s koncem roku 2015 jsem vyklidil kancelář,“shrnuje Mařák.
Ředitel má za to, že výpověď byla oprávněná, protože nemohl nutit autonomně fungující týmy, aby se zbavily kolegy, na kterého jsou zvyklé a jsou s ním spokojené, aby bylo zákoníku práce učiněno zadost: „Pan Mařák uplatnění v jiné skupině nenašel. Aby mohl zůstat, museli bychom vyhodit zkušeného laboranta ze zcela jiné a úspěšnější skupiny.“Tohle je právě otázka, jestli by to bylo spravedlivé po zaměstnavateli požadovat. Sílu ve sporu ovšem dává laborantovi zmíněný nesouhlas odborové organizace s jeho vyhazovem. „Pan Mařák se s námi soudí a nesmíme předjímat, jak soud rozhodne,“uvádí k tomu ředitel Hostomský. Většina zbylých členů skupiny doktorky Krečmerové na Akademii věd stále působí, rozebraly si je jiné týmy nebo ústavy.
Mařák a někteří jeho další kolegové, s nimiž LN mluvily, ale již si přáli zůstat v anonymitě, jsou přesvědčeni, že se celý příběh přelil do osobní roviny a že v podloží nesvárů je fakt, že ředitel není fanouškem odborových organizací. To ostatně šéf ústavu ani nepopírá. „Byl jsem sedmadvacet let v USA, v akademickém, vědeckém výzkumu a pak v soukromé farmaceutické společnosti, kde nikde odbory nebyly. Neměl jsem s tím bezprostřední zkušenost. Připadá mi to trochu jako pozůstatek starých časů, ale budiž,“říká Hostomský s přípodotkem, že s bývalým vedením odborů na ústavu problémy neměl a na všem se šlo domluvit.
Spor je důležitý nejen kvůli tomu, jestli soud inkriminovanou výpověď zruší. Součástí verdiktu bude i vyrýsování směru úvah, jestli je věda natolik specifický obor, aby mohla získat v ochraně odborářů výjimku.