Schulz je demokratický populista

Uznávaný komentátor německé politiky

LN Dlouho se zdálo, že v podzimních parlamentních volbách v Německu má kancléřka Angela Merkelová vítězství jisté. Nedávno vstoupil do ringu sociální demokrat Martin Schulz a začal u voličů bodovat. Může nakonec vyhrát on?

Před několika týdny bych řekl, že situace je jasná a že po volbách nebude možná koalice bez křesťanských demokratů (CDU).

Teď se ale dala řada věcí do pohybu, objevily se nové varianty povolebního uspořádání. Přesto bych ale řekl, že stále se mi jako nejpravděpodobnější uspořádání jeví obnovení velké koalice křesťanských a sociálních demokratů.

Nově by mohla vzniknout vláda vedená sociálními demokraty (SPD) a jednalo by se o spojenectví se Zelenými a Levicí. Paradoxem je, že pro takovouto vládu by byl lídr SPD Martin Schulz nevhodným kandidátem, protože on je spíš tradiční sociální demokrat.

LN Jak si vysvětlujete obrovskou popularitu, již vyvolala právě Schulzova nominace?

Řekl bych, že tady se sešly dvě okolnosti, které mu momentálně nahrávají. Jednak přišel zvenčí a byl dosud spojován s tématy, jež mají v Německu pozitivní odezvu.

Jako bývalý předseda Evropského parlamentu dokázal získat hodně plusových bodů i tím, jak se mu podařilo na sebe upozornit. Zároveň dosud na Schulze nedolehly problémy plynoucí z německé domácí politiky.

Druhou významnou okolností, která mu hraje do karet, je jeho osobnost. Působí trochu jako bývalý populární kancléř Gerhard Schröder, ale v rýnském vydání.

To znamená, že vystupuje jako „kamarád od vedle“, jenž pochází z jednoduchých poměrů, překonal různé životní krize, nemá ani maturitu. Působí jako člověk z lidu, který mluví tak, že mu všichni rozumějí. Řekl bych, že je takovým demokratickým populistou.

LN Často bývají politici z evropských struktur vnímáni negativně. V Německu tomu tak není?

Schulz sice byl dvě desítky let europoslancem, ale všichni ho vidí optikou posledních let, kdy stál v čele Evropského parlamentu. A tady byl vnímán pozitivně, i proto, že si nebral servítky ani vůči Komisi či premiérům.

Hodně přispěl k tomu, že si mnozí uvědomili, že něco takového jako Evropský parlament vůbec existuje.

Nejvíc ale zabírá, že navzdory své pozici Schulz nikdy nevystupoval povýšeně, tak jako mnozí z bruselské slonovinové věže.

LN Má podle vás Schulz na to, nahradit Merkelovou v kancléřském úřadě?

To se teprve uvidí. Faktem je, že Schulzovi chybí zkušenosti ve vládních funkcích, což by se ale projevilo až tehdy, pokud by se skutečně stal šéfem vlády.

Ale nepochybuji o tom, že Schulz je politik všemi mastmi mazaný. Politický život, který se odehrává v Bruselu a Štrasburku, není idylkou, i tam je zapotřebí mít ostré lokty.

Schulzovi se dařilo prosadit se nejenom v roli šéfa sociálnědemokratických poslanců, ale i v čele parlamentu. Měl také důležité slovo při závažných rozhodnutích Evropské unie, takže pokud jde o zahraničněpolitickou kompetenci, má Schulz určitě předpoklady být kancléřem.

LN Naposledy byli sociální demokraté takto na koni před volbami 1998, do nichž šli v čele s Gerhardem Schröderem. Vidíte podobnosti?

Srovnatelnou touhu veřejnosti po změně vlády jako tehdy nepo-

Jürgen W. Falter (* 1944) je profesorem politologie na Univerzitě Johanna Gutenberga v Mohuči.

Řadu let také vedl Německou společnost pro politické vědy. V minulosti působil rovněž na Harvardově, boloňské nebo mnichovské univerzitě.

Věnuje se studiu politických systémů a povolebním analýzám. Ve sdělovacích prostředcích pravidelně komentuje volební výsledky. Od roku 2012 vede rozsáhlý sociálně-historický výzkum členské základny nacistické strany NSDAP v letech 1925–1945.

ciťuji. Schulzovi se zatím podařilo oslovit potenciální sociálnědemokratické voliče, kteří stáli mimo dění a nebyli spokojeni s dosavadním směřováním strany. Samozřejmě že ještě není jisté, jestli se mu podaří získat jejich přízeň natrvalo.

Touhu po politické změně jako před 19 lety ale letos nevidím. Dokonce bych řekl, že většině voličů by vůbec nevadilo, kdyby velká koalice pokračovala.

LN Mohla by se takováto nálada ještě objevit, nebo je už příliš pozdě?

Teoreticky ano. Ale spíš se domnívám, že se před volbami může projevit něco, co bych označil za potenciální krizi Západu.

Vliv „faktoru Trump“může zabránit tomu, aby si němečtí voliči přáli dramatičtější změnu. V jejich očích může bodovatMerkelová se svým obrovským meziná- rodním renomé a konsenzuálním politickým stylem.

Naopak Schulz dává daleko víc průchod svým emocím, a voliči tak mohou inklinovat k někomu, kdo je spíš uklidní.

LN Dokázaly by rozhodnutí německých voličů ovlivnit výsledky prezidentských voleb ve Francii?

Jedině tehdy, pokud by je vyhrála předsedkyně Národní fronty (FN) Marine Le Penová, což ale nepředpokládám.

To by na straně jedné vzbudilo značné naděje mezi stoupenci Alternativy pro Německo (AfD), zároveň by to však vedlo k tomu, že by se ostatní strany těsněji semkly, což by zase nahrávalo spíš Merkelové než Schulzovi, protože pokud se situace zdá nebezpečná, inklinuje většina tradičně k podpoře stávajících vůdců.

LN Zmínil jste AfD. Jak byste ji charakterizoval? Jako stranu kumulující v první řadě protestní hlasy, nebo jako reálnou politickou sílu, která třeba ještě musí uzrát?

Jsou tam zastoupeny oba momenty. Na straně jedné vyplňuje vakuum vzniklé napravo od CDU poté, co Merkelová zahájila modernizaci strany.

Původně byla Alternativa konzervativně-liberální stranou, která politicky vyrostla na kritice záchranných opatření, jež měla udržet při životě eurozónu.

Mezitím se ale transformovala na národně-konzervativní stranu, jež přitahuje i extremisty. Přesto s ní ale spojuje řada voličů reálnou naději na politickou změnu, asi tak jako voliči ve Spojených státech s osobou Donalda Trumpa.

Imnozí příznivci AfD jsou přesvědčeni o správnosti hesla „Německo na prvním místě“. Domnívají se, že národ se už dost ohýbal kvůli druhé světové válce a že není možné redukovat Německo pouze na Hitlera.

Ale volit AfD budou i voliči, kteří jsou nespokojeni se zavedenými stranami a způsobem, jak se v Německu provozuje politika. To vysvětluje její popularitu ve východním Německu.

Do voleb je sice ještě daleko, ale poptávka po politické změně v Německu zřejmě nevznikne, říká profesor politologie Jürgen W. Falter z univerzity v Mohuči.

LN Německo bylo dlouho považováno za vypočitatelné, pokud jde o volební odhady, stále to platí? Odrážejí průzkumy skutečné rozložení nálad ve společnosti?

Německé průzkumy nebývají špatné, jsou přesnější než ty v anglosaském prostoru. My máme víc zkušeností s odfiltrováním respondentů, kteří v průzkumech neříkají pravdu, případně se do nich vůbec nedostanou.

Teď je ale ještě příliš brzy na to, odvozovat ze současných průzkumů, jak volby dopadnou. V průzkumech se měří nálady a ty se budou s blížícím se termínem voleb postupně zhmotňovat.

Přibývá ale voličů, kteří se rozhodnou až na poslední chvíli, což činí volební odhady obtížnějšími.

Dříve mělo 75 procent západoněmeckých voličů dlouhodobou preferenci pro některou ze stran. Dnes je takovýchto voličů stále méně. O to snáze se pak dají ovlivnit například osobností hlavních lídrů nebo i tématy, která mohou krátce před volbami rezonovat ve společnosti.