Jsme to, co vidíme a vnímáme

Každý z nás vnímá jen nepatrné množství podnětů, kterým je každodenně vystaven. Platí-li premisa, že jsme to, co vidíme a vnímáme, pak žijí lidé na „Západě“a na „Východě“ve dvou odlišných světech.

Když psycholog Richard E. Nisbett z University of Michigan v roce 2005 zkoumal pohyby očí dvou skupin lidí sledujících stejné fotografie, zjistil fascinující věc. Zatímco Američané, tvořící první skupinu, se soustředili na hlavní objekt na fotografii, Číňané, kteří byli členy druhé skupiny, věnovali více času pozadí fotek. Jinak řečeno, snažili se pochopit souvislosti celého obrázku. Podobné rozdíly ukázal i jiný výzkum, který porovnával obrázky namalované japonskými a kanadskými dětmi z druhých tříd základních škol. Zatímco kanadští školáci věnovali více pozornosti malování hlavních objektů na obrázku, ti japonští se svými malůvkami snažili sdělit podstatně víc informací a dbát na kontext.

Dobrá, ale proč by nás mělo zajímat, že Američané či Kanaďané vidí na stejných obrázcích něco jiného než Číňané? Třeba kvůli tomu, že to může ukázat, jak je která skupina náchylná k vytváření bublin na trzích. Při dvou experimentech ukázali Američanům (respektive Kanaďanům) graf se stoupající křivkou a zeptali se jich, jak předpokládají, že se bude v budoucnosti vyvíjet. Většina odtušila, že křivka dál poroste. Když ten samý graf ukázali Číňanům, tvrdili, že křivka zanedlouho dosáhne vrcholu a pak poklesne.

Podle vědců to vyplývá z rozdílů mezi východním a západním myšlením. Zatímco lidé na „Západě“vnímají spíše jednotlivosti, které považují za neměnné, lidé na „Východě“kladou větší důraz na vztahy a kontext. Podle jedné teorie za to může zemědělství. Ve východní Asii se pěstovala převážně rýže, což vyžaduje poměrně rozsáhlou spolupráci mezi lidmi. Aby se vám urodila rýže, potřebujete složitý zavlažovací systém a na půdě musíte tvrdě pracovat. Pěstování pšenice oproti tomu vyžaduje asi poloviční práci a místo zavlažovacího systému stačí, aby občas zapršelo. Farmáři tak spolu nemusí zdaleka tolik kooperovat.

A teď proč to celé píšu. V roce 2010 vyšel v časopise Behavioral and Brain Sciences článek, který upozornil na to, že naprostá většina psychologických studií zkoumá pouze osoby ze „Západu“, jež mají vzdělání, žijí v industrializovaných, bohatých a demokratických zemích. Automaticky se předpokládá, že získané poznatky platí celosvětově. Že jsou všichni lidé stejní, a tudíž je výsledek psychologického experimentu s americkými vysokoškoláky univerzálně platný. Jenže to je evidentně nesmysl. Až vám tedy bude příště nějaký novinář (typicky to bývá mile vypadající chlapík v kostkované košili) tvrdit, že nějaký výzkum prokázal, že lidé jsou takoví či makoví, berte ho s rezervou.

Zatímco kanadští školáci věnovali více pozornosti malování hlavních objektů na obrázku, ti japonští se svými malůvkami snažili sdělit podstatně víc informací a dbát na kontext