Zachrání Unii německo-polský tandem?
Návštěva kancléřky Merkelové ve Varšavě byla pro budoucí vývoj v EU možná zásadnější, než by se na první pohled mohlo zdát
Minulý týden proběhla ve Varšavě dlouho očekávaná návštěva německé kancléřky Angely Merkelové, která přijala pozvání premiérky Beaty Szydłové. Na programu nechyběly schůzky s prezidentem Andrzejem Dudou nebo zástupci opozice, nejdůležitějším bodem však bylo nepochybně setkání s Jarosławem Kaczyńským coby předsedou vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) a rozhodující osobností polské politiky.
„Tato návštěva je průlomová. Je špatné, že k ní došlo tak pozdě,“komentoval v polském rozhlase publicista Piotr Semka. Podle něj se německá kancléřka očividně smířila s novou vládou svého východního souseda a nyní přišel čas na vyjednávání. Stejně se na věc dívá i vlivný europoslanec PiS a místopředseda Evropského parlamentu Ryszard Czarnecki: „Jako pragmatický člověk paní kancléřka chápe, že ačkoli nemusí mít Jarosława Kaczyńského v oblibě, musí se s Polskem a tou vládou, která tam teď je, nějak dohodnout.“O nevyhnutelnosti alespoň „chladné“spolupráce se „složitým partnerem“psala i německá média Frankfurter Allgemeine Zeitung nebo Süddeutsche Zeitung.
Kancléřčin historický úkol
O čem přijela Merkelová vyjednávat? Zdroje deníku Rzeczpospolita v německé vládě hovoří o „záchraně Unie před vlnou blížícího se populismu, nepředvídatelným americkým prezidentem a agresivním Ruskem“. Podle nich je „prioritou Angely Merkelové záchrana jednoty EU, kterou ona sama vnímá jako svůj historický úkol“. K tomu by jí mělo dopomoci právě Polsko. „Nejdůležitější politici starého kontinentu jsou si dobře vědomi důležitosti tohoto setkání,“sdělil médiím europoslanec Czarnecki, „stále více lidí si myslí, že evropský projekt, Evropská unie, která je v totální krizi, může být zachráněn díky spolupráci dvou států, které jsou stabilní, tedy lídra Unie, kterým je Německo, a lídra ‚nové Unie‘, tedy těch států, které se staly členy po roce 2004. Tím lídrem ‚nové Unie‘ je Polsko.“
Obavy o budoucnost EU byly znát i z témat, která kancléřka s jednotlivými politiky probírala. Zatímco premiérka, prezident nebo opozice s Merkelovou mluvili o situaci na Ukrajině, plynovodu Nord Stream 2 nebo situaci v Polsku, na nejdůležitější schůzce s Kaczyńským přišla řeč pouze na budoucnost Unie a německo-polskou spolupráci, na nic jiného prý nezbyl čas. Neuralgickým bodem se stala reforma EU; Kaczyński vidí řešení v zásadních reformách traktátů a posílení pozic národních států, Merkelová upřednostňuje pomalé kroky.
Na těsnější německo-polské spojenectví z donucení působí celá řada faktorů. Ryszard Czarnecki zdůrazňuje, že mezi šesti největšími zeměmi Ev- ropské unie může Německo nalézt jen těžko jiného stabilního spojence. „Velká Británie řeší brexit, Itálie se nedávno potýkala se změnou vlády, nemůžeme vyloučit ani předčasné volby. Ve Španělsku je menšinová vláda a nejistá společenská, sociální a ekonomická situace. Pouze Polsko a Německo jsou stabilními státy, a proto je naše spolupráce důležitá pro celou Evropskou unii.“Doplňme jen, že i Francie se řadí mezi státy, které může v brzké době potkat politické zemětřesení.
Polská vláda je také nucena prohloubit spolupráci s Berlínem. Kaczyński otevřeně přiznává, že by ve vedení Německa viděl raději Angelu Merkelovou než Martina Schulze, a proto mu na úspěchu současné kancléřky záleží. Nový partner je potřeba obzvláště po ohlášení brexitu. Deník Rzeczpospolita při této příležitosti připomněl, že prakticky přesně před rokem byl ve Varšavě bývalý britský premiér David Cameron, kterému se podařilo získat souhlas Kaczyńského pro omezení práv imigrantů ve Velké Británii i přesto, že se tato omezení měla dotknout statisíců Poláků na ostrovech. Tolik současná polská vláda stála o setrvání svého silného spojence v EU.
Konec polské izolace
Vzniklá situace může pomoci PiS k uskutečnění svého plánu. Snahou předchozí vlády Občanské platformy v evropské a potažmo i mezinárodní politice bylo plout s hlavním proudem. PiS chce posílit pozici svého státu, což by se jí v pozici lídra oné „nové Unie“, o které hovořil europoslanec Czarnecki, mohlo podařit. V Polsku se již delší dobu mluví o koncepci tzv. Mezimoří, tedy o těsnější spolupráci zemí mezi Baltským, Černým a Jaderským mořem, jejichž přirozeným lídrem by byla Varšava. K uskutečnění podobných megalomanských projektů je zatím daleko, ale Polsko si malými krůčky hodlá budovat silnější pozici a snaží se být alespoň hlasem středovýchodní Evropy. Kaczyński se již dříve pravidelně scházel s Viktorem Orbánem a několik dnů před příjezdem německé kancléřky se neoficiálně setkal i s Robertem Ficem – důvodem byla právě schůzka s Merkelovou.
Česká média vnímala téma návštěvy kancléřky Merkelové spíše okrajově a zaměřila se především na slova týkající se domácí situace v Polsku, plynovodu Nord Stream 2 nebo další kandidatury předsedy Evropské rady Donalda Tuska, ovšem setkání bylo pro budoucí vývoj v EU možná zásadnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Důležité bylo i pro samotné Polsko a především jeho současnou vládu. Slovy Piotra Semky: „Německá kancléřka jednoznačně ukázala, že lídr PiS hraje jinou ligu než Marine Le Penová nebo Geert Wilders. Návštěva Angely Merkelové zakončuje určité období, během kterého Kaczyński bojoval s tlakem části evropských elit, s tendencemi zuřivého boje, ve kterém bylo Polsko ukazováno jako země ‚mimo Evropu‘, jejímiž tvářemi jsou Guy Verhofstadt, Frans Timmermans a Martin Schulz.“