O našich potomcích a o Jidášovi

el jsem včera ven z baráku, abych věnoval všechny své nakradené úspory na charitu, uklouzl jsem na náledí, málem si zlomil končetinu a hned jsem věděl. Může za to samozřejmě Miroslav Kalousek! Jinak mi počátek týdne začal hodně zvláštním zážitkem. Jakkoliv poslechové pořady pořádám většinou po knihovnách, jejichž návštěvníky jsou mí generační vrstevníci čili čtenáři staré dobré Melodie nebo tohoto listu, neodolal jsem pozvání paní učitelky Hany Hemerkové ze základní školy v Sezimově Ústí, abych osmákům či deváťákům zahrál muziku, kterou ani omylem na Radiožurnálu neuslyší. Skromně mi po akci napsala: „Jen musím ještě pracovat na tom, aby ji žáci vydrželi poslouchat delší dobu.“

Inu, moc jsem se s nimi nemazlil, pustil jim třeba poslední Jabl-

Pondělí Neff koň, Jananas, Kryla, Zelenou poštu, Cohena, Rodriga a Gabrielu, nové Rolling Stones či Dengue Fever a po očku koukal, co to s nimi dělá. Ani moc nehlučeli, holky se občas kývaly do rytmu a strašně se chechtaly, když jsem je prostřednictvím Paula Simona strašil písní o vlkodlakovi. A náhle se mi rozjely myšlenky. Byli vesměs ročník 2002, nějaký sametový listopad pro ně znamenal cosi jako bitva na Bílé hoře. Moc rád bych věděl, jaký je jejich svět. Jsou opravdu tak drogově závislí na mobilech a tabletech? Z některých z těch neposedných uhrovatých kluků a už teď nádherných slečen stanou se každopádně brzy voliči a za deset dvacet let, aspoň doufám, součásti elity národa. Kde bude konec Zemanovi, Klausovi, Robejškovi a Okamurovi? Najednou se mě zmocnila idiotská

Úterý Putna

Středa Baldýnský stařecká lítost a závist, že u toho nebudu. Jen aby potom nevstali noví, ještě tvrdší bojovníci, ale s tím si musí poradit tito naši potomci.

Nějak nemám co číst, jelikož mé oblíbené nakladatelské domy vystřílely všechny bestsellery na předvánočním trhu a nyní sladce odpočívají. Do vlaku na jih jsem si vzal k „doražení“aspoň výtečný román, který nedávno vydala Paseka ve znamenitém překladu Lenky Bukovské a Mariany Fisher. Zde dobře zavedený izraelský autor Amos Oz napsal Jidáše, v němž nedostudovaný pětadvacetiletý Šmuel dělá za byt a stravu společníka starému chromému panu Waldovi, zamiluje se do záhadné Atajly, dcery někdejšího oponenta zakladatelů izraelského státu, donuceného k odchodu z politiky, a v nedokončené bakalář-

Čtvrtek Rejžek ské práci přehodnocuje nechvalně známou pověst největšího zrádce Krista v dějinách jménem Iškariot. Jak nepomyslet při ponoru do Ozových pronikavých úvah na Karla Srpa a Lecha Walęsu.

Nedávný valentýnský svátek mě příliš nevzrušil, nicméně doufám, že dárky zamilovaným slávistům se začnou rozdávat o víkendu, kdy se rozjede jarní část fotbalové ligy. Drazí chlapci z Edenu mají slušně našlápnuto k útoku na titul, beru tedy s sebou na jejich zápas s Jihlavou bonboniéru se srdíčkem a hodlám ji předat střelci vítězného gólu. Sursum corda! JAN REJŽEK

Pátek Šustrová Sobota Hanák