Co vás přinutí změnit banku
Největší bankovní skandály, pokuty nebo pády finančních domů nemusí mít vůbec žádný vliv na jejich klienty. Tedy alespoň co se týče rozhodování, jestli se svým účtem odejdou jinam. Co víc, ve skutečnosti nemusí soutěži mezi bankovními korporacemi a třeba novými konkurenty pomoct ani usilovná snaha regulátorů otevřít trh. Jak se ukazuje, lidé jsou zcela nelogicky příliš pohodlní na to, aby změnili banku. A to i za lepší.
Na vině je především takzvaný klam utopených nákladů, známý v anglickém originále jako sunk cost fallacy. Jednu z nejklasičtějších chyb v našem uvažování popsali psychologové Hal R. Arkes a Catherine Blumerová už v roce 1985. V experimentu dali lidem rozhodnout, jestli dokončit projekt vývoje nového převratného letadla, který je sice z 90 procent hotový, ale konkurence už přišla s lepším a levnějším modelem.
Drtivá většina pokusných investorů se rozhodla beznadějný projekt dokončit a jenom 14 pro- cent ho hned poslalo k ledu a racionálně ušetřilo alespoň desetinu milionových nákladů. Přesně v rámci klasické ekonomické poučky utopených nákladů.
EKONOMIE NEROZUMU
Co je jedna z nejběžnějších chyb v zasedačkách velkých korporací, ovšem pronásleduje každého z nás v dennodenním rozhodování. Profesor Rob Nicholls z univerzity Nového Jižního Walesu v australském Sydney cituje na webu Conversation loňský vý- zkum týmu neurovědců, kteří přišli s nepříliš povzbudivým závěrem, že taková iracionalita je nám doslova vlastní, a jen tak se ji tedy neodnaučíme.
Ve finančním světě klientů a jejich bankéřů se pak projevuje tím, že většině z nás dává prostě větší smysl zůstat u banky, do které jsme již investovali roky a roky poplatků. Nic na tom nemění ani její propírání v médiích nebo třeba vnucování levnější a výhodnější konkurence. A to ani když se nám přechod snaží sebevíc zpříjemnit různé regule a regulace.
Britský úřad strážící trh dokonce zjistil, že přechody klientů mezi bankami jsou v jednotkách procent. A podobný problém řeší právě v Austrálii. Inspirovat by se přitom mohli britským příkladem, kde se už několik let snaží používat postupy behaviorální ekonomie v běžném životě. Zkrátka zákazníkům nejenom otevřít dveře, ale navíc je k tomu i trochu „pošťouchnout“v jejich vlastní prospěch. Jednou z možností jsou takzvané finanční technologie, tedy třeba aplikace v mobilu, která nahradí banku.