Budoucnost páně Mládkova
Když se do někoho s velikým gustem ze všech stran kope, má Chlívek ve zvyku podívat se věci pořádně na zoubek. Obvykle se totiž ukáže, že všeobecná hysterie se zakládá na nepochopení podstaty problému, pomíjí většinu podstatných argumentů a využívá posměchu k denunciaci předem neoblíbené persony. V případě ministra Mládka je to krajně, krajně obtížné.
Svým způsobem by nám mohlo být ministra líto. Největší sodu dostává za výroky, které neřekl. Ale taková je již povaha veřejné debaty: jistý Mirek Topolánek také nejprve sedmkrát odmítl redaktorům magazínu Lui odpovědět na otázku „Jaké vlastnosti má gay?“, a přesto byl odejit za to, že „urazil homosexuály a Židy“. Přičemž v dotyčném rozhovoru říkal pravý opak: chování člověka nesouvisí ani s jeho sexuální orientací, ani s jeho etnicitou.
Topolánek šel, protože homěli už všichni dost. Stejné je to Janem Mládkem. Mají ho dost úplně všichni, tedy krom mocných operátorů, že. Jeho největším hříchem nejsou výroky náměstka, ale fakt, že již třetím rokem sabotuje mohutný program, díky němuž (a 14 miliardám korun z Bruselu) se mohl dostat rychlý internet i tam, kde se to byznysu nevyplatí. Tedy všude mimo velká města.
Druhým zásadním prohřeškem je blokování ochrany spotřebitele: ministr „strany práce“se choval, jako by byl ministrem, jehož jediným zájmem je hlídat zisky tří oligopolních operátorů.
Marginální výroky poradce a poté náměstka Bokštefla, jenž vzkázal lidem, že pokud chtějí ceny jako v Polsku, mají se odstěhovat do Polska, pak jako by byly tou stopou lyžaře, jehož drobná váha utrhne lavinu. Najednou lidem začíná docházet, že není žádný důvod, aby platili za mobilní data (a volání) násobně více než jejich sousedé.
Vrcholným Mládkovým kouskem pak je návrh, který vtělil do připravované novely: zákaz nabízet klientům v retenčním řízení jiné (tedy nižší) než ceníkové ceny. V prvé řadě je to neuvěřitelná regulace, v řadě druhé tím naštve všechny, kdo nižší cenu mají, a zejména je krajně nepravděpodobné, že by zákaz vedl k plošnému snížení cen. Český trh opravdu nevypadá tak, že by asertivní občané parazitovali na občanech poslušných. Tragédie je úplně jinde: velké firmy a úřady mají třeba desetkrát výhodnější smlouvy než obyčejní důchodci.
Proč to ten Mládek tedy navrhuje? Chlívek napadá jediné vysvětlení: doufá, že navrhovaný paragraf vzbudí takový odpor, že pod stůl padne celá novela i s ochranou spotřebitele.
Pan ministr ví, že ministrem už příště nebude. Ale někdo jiný než strana by se o něj mohl postarat – někdo, jehož zájmy tak úspěšně celé čtyři roky hájil.
Marginální výroky poradce a poté náměstka Bokštefla, jenž vzkázal lidem, že pokud chtějí ceny jako v Polsku, mají se do Polska odstěhovat, jako by byly tou stopou lyžaře, jehož drobná váha utrhne lavinu