Jedno teritorium, jedna mzda
Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.
i Francie pokračují v rámci Evropské unie v plánech na zavedení minimální mzdy pro zaměstnance vysílané firmou do zahraničí. Pro řidiče kamionů to platí už od minulého léta, ale chystá se zavedení téhož principu pro všechny vysílané zaměstnance a ve všech oborech podnikání. Návrh se bude brzy projednávat v Evropském parlamentu i v Evropské radě.
Zatím se nerýsuje ani jasná blokační menšina, ani jasná kvalifikovaná většina. Co si o principu „jedno teritorium, jedna mzda“, respektive o pravidle „stejný plat za stejnou práci na stejném místě“myslíte? Nepovede to jen k další fragmentaci trhu EU? A je to vůbec princip, nebo spíše nesmysl?
Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost
Pavel Kohout Politicky uznávaný nesmysl
dějiny jsou plné pokusů typu „poručíme větru, dešti, trhu“. Proč existuje minimální mzda a nikoli například minimální cena piva, minimální výše nájemného, minimální tarif za telefonické či datové spojení? Protože mzda je mnohem političtější záležitost než ostatní uvedené příklady.
Samozřejmě, že poroučet trhu, jaká má být minimální mzda, je ekonomický nesmysl. Je to ale politicky uznávaný nesmysl, na rozdíl od minimální úředně stanovené ceny piva. Nic víc za tím není a je úplně jedno, jestli podobné sociálně inženýrské vize jsou prosazovány politiky, kteří se hlásí k politické levici, nebo pravici. Čím více nepřirozených regulací, tím vzdálenější bude ekonomika od optimální rovnováhy a tím horší budou její výsledky. Partners
„stejná odměna za stejnou práci na stejném místě“navrhla Evropská komise loni v březnu v novele směrnice k vysílání pracovníků. Tento návrh od začátku provází velké emoce, ale i řada nejasností a desinterpretací.
Již dnes platí v Evropské unii povinnost vyplácet vyslaným pracovníkům minimální mzdu. Přitom v odvětví stavebnictví, kde je vysílání nejběžnější, musejí dokonce firmy vyplácet mzdu podle pravidel schválených v kolektivních smlouvách.
Zmíněná novela má tuto povinnost rozšířit na všechna odvětví. Cílem je zajistit, aby pro vyslané pracovníky platila stejná, zákonem nebo kolektivními smlouvami daná pravidla odměňování jako pro domácí pracovníky. Nejde tedy o to mít stejnou výši mzdy, ale při určování odměňování vycházet ze stejných pravidel – například které složky by měla odměna zahrnovat.
Českým firmám sice může nové opatření připadat jako neférové omezování konkurence na západ- ních trzích, ale západní firmy zase považují za nespravedlivé, že zatímco jsou v odměňování svázány národními předpisy či kolektivními smlouvami (například povinný příplatek na dovolenou nebo příspěvek na ošacení), firmy z východu těmto pravidlům nepodléhají.
Nelze se tedy divit, ze kupříkladu skandinávské země nemají nejmenší chuť měnit svůj desetiletími osvědčený systém kolektivního vyjednávání jen proto, že na jejich trh vstoupilo i několik východoevropských firem, které hrají podle jiných pravidel. V některých zemích dospěl tlak veřejnosti a byznysu natolik daleko, že začaly zavádět protekcionistická opatření. ekonomická poradkyně, Zastoupení Evropské komise v ČR
stejná mzda za stejnou práci na stejném místě“vypadá na první pohled spravedlivě. Vynakládám-li práci v určitém ekonomickém prostředí, měl bych za ni být odměněn přibližně stejně jako ten, kdo vynakládá stejnou či obdobnou práci – s přihlédnutím ke vzdělání, zkušenosti i věku.
Problémem je, že v rámci EU je kvůli stále propastným ekonomickým rozdílům takových míst spousta. Není jich 28 jako členských států EU, ale podstatně více, neboť i v rámci jednotlivých států existují značné mzdové roz- díly – nejpatrněji například ve Velké Británii či Itálii.
EU má ambici z trhu práce vytvořit homogenní prostředí pokrývající celé její území – tedy aby nabídka a poptávka po pracovní síle a z toho rezultující mzda nebyly generovány v rámci vzájemně izolovaných „stejných míst“, ale celé EU. Řečeno jinak, požadavek je v rozporu s potřebou vytvořit skutečně jednotný rámec trhu práce a slouží jako argument pro ty, kdo si přejí, aby se mzdové rozdíly mezi západem a východem EU pod umělou rouškou sociálního dumpingu nesbližovaly.
V rámci sbližování mezd by zřejmě vzrostla mzdová hladina ve východních zemích, ale byla by velmi ohrožena hladina vysokých mezd na západě. Heslo „stejné teritorium, stejná mzda“by proto mělo při zachování ambice vytvořit jednotný pracovní trh pouze za předpokladu, že oním místem bude celá Unie.
ekonom České spořitelny
Jde o zachování jednotného trhu Petr Zahradník Otázka sbližování mzdových rozdílů
Debata je redakčně krácena. Celé texty najdete na www.lidovky.cz. Do diskuse ještě přispěli Miroslav Radiměřský a Tomáš Ježek