Zaorálek profíkem
Úspěch: Čech osvobozen, nikdo nic nevykecal
Iten, kdo není ideovým fanouškem Lubomíra Zaorálka, by měl přiznat, že jeho úřad odvedl dobrou práci, když dostal Petra Jaška ze súdánského vězení. Lze to říci už teď, kdy ještě neznáme detaily celého případu – i s vědomím toho, že veškeré podrobnosti se nedozvíme zřejmě nikdy. Ale právě to bývá součástí diplomatického úspěchu.
Primární zpráva zní takto: Petr Jašek, v prosinci 2015 zatčený za pomoc súdánským křesťanům v nouzi a v lednu 2017 odsouzený na dvacet let za „protistátní činnost“, je zpátky doma. Ale neméně důležitá zpráva zní takto: v pátek ráno ČTK vydala rutinní informaci, že ministr Zaorálek letí do Súdánu jednat o možném propuštění Jaška. A v neděli večer – zničehonic – vyšla informace, že se Zaorálek vrací do Prahy a v letadle přiváží samého Jaška. Tečka. Právě ta nečekanost, strohost a tečka dávají Zaorálkovu úřadu dobré vysvědčení. Jedna věc je dohodnout citlivý obchod (bylo zřejmé, že to muselo být ve stylu něco za něco). Jiná věc je zorganizovat to tak, aby nic nekikslo nebo se nešikovně nevykecalo. Podařilo se.
Povaha diplomatické, bezpečnostní i špionské práce je taková, že úspěchy vyznívají nenápadně (veřejnost se o nich ani nedozví), kdežto neúspěchy se mediálně čeří. V tomto smyslu patřilo mezi největší úspěchy osvobození tří Čechů z vazby v Zambii (za to, že fotili u letecké základny). Nevíme, zda to byl úspěch diplomatů či rozvědčíků. Víme jen, že ti nešťastníci se v lednu 2012 zničehonic ocitli zpátky v Praze.
Naopak mezi největší průšvihy patří medializovaná „výměna špionů“právě před rokem. To když do Prahy přiletělo letadlo s pěti českými občany (včetně jednoho špiona), kteří se nechali chytit v Libanonu, a zároveň z Prahy odletěl Libanonec, který u nás ve vazbě čekal na vydání do USA. Američtí spojenci se nedočkali a Česko získalo v jejich očích nálepku nespolehlivého partnera.
Zaorálkova nedělní akce – aspoň doufejme – trochu oslabí „libanonský kiks“a naváže na „zambijský úspěch“. Jistě, proběhla ve stylu něco za něco, čímž se nikdo nechlubí. Ale tím něčím má být návrat česko-súdánských vztahů do situace před Jaškovým zatčením. Komu se to nelíbí, ať si připomene, jak se EU vlísává Íránu po Obamově dohodě. Jak Italové vítali íránského prezidenta tím, že na Kapitolu zakryli antické sochy (rozuměj nahé) kartonem. Proti tomu se jeví osvobození pracovníka charity Jaška jako kšeft docela úspěšný. Zbyněk Petráček