Proces jak z 50. let, říká Čech ze Súdánu
14,5 měsíce v pekle
Ještě pár hodin před odletem ze Súdánu věděl, že nemá nic jisté. Přesto se díky práci české diplomacie křesťanský humanitární pracovník Petr Jašek v neděli večer po více než 14 měsících věznění vrátil do Česka. „Od počátku vše dirigovala místní tajná služba. Celé mi to připomínalo procesy z 50. let u nás,“říká v exkluzivním rozhovoru pro LN s tím, že „tajní“mohou vše a bojují o moc s tamními politiky.
LN Věděl jste, že se blíží vaše propuštění? Měl jste informace o jednání české strany se súdánskou?
Byl jsem v obraze díky pravidelným návštěvám kulturního atašé Jaromíra Vejrycha z ambasády v Káhiře. Pokud se tedy mohl dostavit a nebyla jeho cesta schválně zmařena odročením soudního řízení. Jakékoli takové přesuny nebo průtahy byly záměrné. Vše v tom případu dirigovala tajná služba a soudní jednání byla jen taková loutková stafáž. Bylo jasné, že tajná služba neustoupí ze záměru dovést soud až k rozsudku. To jsem věděl z tisku, který se mi dostal do rukou, a kolegové, také věznění pastoři, mi jej přeložili z arabštiny.
LN Tušil jste, že se z vězení dostanete tak brzo vzhledem k tomu, že vás odsoudili na 20 let?
Kolegové se domnívali, že mě uvězní na méně času, že většinou je to na tu dobu, kterou člověk už ve vězení strávil. Já jsem si myslel už při zahájení soudu, že to bude na dvacet let. A tak to také dopadlo. Počítal jsem s tím proto, že celý proces na mě dělal dojem procesů u nás v 50. letech.
LN Jak za sebou šly poslední události před odletem domů?
Bylo pro mě překvapením, že ve čtvrtek mi přijímající důstojník věznice radostně oznámil, že jsem byl propuštěn. Ačkoliv jsem věděl, že se něco může chystat, protože mě o tom informoval pan Vejrych. Ale dokud nesedíte ve vzlétajícím letadle, nic není stoprocentně jisté. Vzal jsem si nejnutnější věci, protože na zbytek, většinou šatstvo, čeká chumel lidí a je zvykem jej rozdat.
Pak mě převzali důstojníci tajné služby, kteří mi s úsměvem oznámili, že mi prezident Súdánu Umar Bašír udělil plnou milost, jsem svobodný a nemusím ani nic platit, jak je tam zvykem. Měli ale pistole i samopal amělimě zavézt do nějakého tajného bytu. Šlo o konspirační byt tajné služby, kde byly podmínky skoro horší než v chartúmské věznici, kde se nacházela aspoň tekoucí voda. Drželi mě tam v jedné místnosti, kde mě každou půlhodinu kontrolovali.
LN Tam jste byl jak dlouho?
Tři noci. Záměrně mi dávali rozporuplné informace o tom, kdy mě pustí. Do poslední chvíle jsem nevěděl, kdy a kdo pro mě přijede. Až v neděli ve tři hodiny odpoledne mi dali telefon, kde se ozvala paní velvyslankyně. Ptala se, jestli jsem na cestě na letiště, že se odlétá v pět. Netušil jsem ale, že je připraven vládní speciál. Čekal jsem nějaké linkové letadlo. Ti, co mě drželi, se neměli k odjezdu, myslel jsem, že to nestihnu. Až když mě konečně zavezli na letiště vjezdem pro VIP hosty, pochopil jsem, že to nebude jen linkové letadlo a ze Súdánu se opravdu dostanu.
LN Na záběrech po příjezdu jste vypadal, že se o vás dobře starali. Jak to vypadalo ve vězení?
Ve vězení chtějí, abyste si připadal jako zvíře, nemáte šampon, ručník, toaletní papír, nedostanete holicí strojek. Jediné, co dostáváte, je zubní pasta a mýdlo, které se fasují jednou za měsíc. Odvezli mě proto nejdřív do kadeřnického salonu, kde mě ostříhali a oholili, dali asi tři pleťové masky, abych vypadal lépe a zdravěji. Dokonce mě zavedli do sauny.
LN Všechno, co se vám tam událo od prosince 2015, bylo tedy plánem pod taktovkou tajné služby?
Přesně tak. Tam totiž dochází k vnitřnímu bojimezi tajnou službou a řádně zvolenými politiky. I když něco slíbí ministr, není to nic jistého. Například když jsme přijeli na letiště, agenti, kteří mě doprovázeli, si jen dali na krk visačky pracovníků letiště a všude procházeli jako doma.
LN Tajná služba si tam dělá, co chce?
V podstatě může zadržet lidi na rok bez soudního jednání. Mě třeba bez jakéhokoliv vysvětlení drželi téměř čtyři měsíce.
LN Víte, proč vás rozvědka zadržela? Kvůli vaší víře?
Súdánská strana v lednu 2013 vyhnala všechny západní křesťanské organizace s ultimátem 24 nebo 48 hodin. Všechnymajetky byly zkonfiskovány. Od té doby se tam nikdomoc neodvažoval. Konzultoval jsem to od začátku se známými v Súdánu, nebyl to jen vrtoch. Řekli, že mám přijet jen na čtyřdenní návštěvu. Z toho se ale stalo 14,5 měsíce věznění. Tajná služba třeba korigovala výši rozsudku. Bylo zřejmé, že soudce byl jejich člověk, dokonce s důstojnickou hodností. Soudce se až komicky zastával žalobců. LN Jakým způsobem jste komunikoval ze Súdánu se svými blízkými?
Od úplného začátku jsem byl v kontaktu s ambasádou. Její zástupce mě uklidnil a prostřednictvím něho jsem od minulého února dostával anglicky psané dopisy od rodiny. Na konci března jsem mohl napsat i já. Při každé další návštěvě jsem měl tajně připravené dopisy. Měl jsem papír a tužku, protože to už nebylo tvrdé vězení tajné služby, kde jsem se ocitl nejdřív.
Zavolat rodině jsem poprvé mohl po osmi měsících, kdy nás převeleli do další věznice. Tam měli vězni tajně telefony a bylo možné si půjčit, třeba za peníze, něčí telefon. Když nás zavřeli do cel, mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. V podstatě jsme po zavření do cely byli paradoxně „svobodní“. LN Díky tomu jste se byl schopen udržovat v psychické kondici?
Ano, od chvíle, co jsem měl spojení s rodinou častější. Po psychické stránce se díky tomu situace má i rodiny výrazně zlepšila.
LN Strávil jste den po příletu na testech v nemocnici, jak rozsáhlé byly problémy s tropickými nemocemi v Súdánu?
Vyskytují se tam všemožné nemoci. Ve věznici al-Huda, kde je 7500 vězňů, byly různé sekce, v jedné z nich třeba řádila tuberkulóza. Nejtragičtější je, že to nijak neléčí. Lidé jsou tam zavření, snaží se je jen oddělit. Tuberkulóza se šíří hlavně mezi povstalci a disidenty z Dárfúru, Jižního Kordofánu nebo oblasti Modrého Nilu. Ty záměrně neléčí a někdy v podstatě jen vynášejí mrtvé.
Nejvyšší trest pro vězně je, že otevřou betonovou jímku se splašky z celé věznice a ponoří jej tam až po krk na půl hodiny. I kvůli tomu se tam začala šířit cholera. Můžete se setkat také s malomocenstvím. Mezi uprchlíky z Eritreje se šíří svrab. Z jejich stavu jsem byl v šoku. Museli neskutečně trpět. Většinu vězňů sužuje chronická bronchitida, protože rána jsou chladná. Malárii měl každý týden někdo. Pro ně je to něco jako chřipka.
LN Jak se člověk mohl v tamních podmínkách vyhnout tomu, aby se také nakazil? I vám přece hrozila malárie...
Samozřejmě hrozila. Dokonce jeden z mých spoluvězňů pastorů ji dostal, když jsme byli první čtyři měsíce na policejní stanici tajné služby. Naštěstí výsledky z vyšetření v české nemocnici nepotvrdily žádnou z nemocí.
LN Milost, kterou jste dostal, byla v plné výši, je to tak?
Přesně. Pohlížejí na mě jako na nevinného, nemám žádný záznam. Ale i když jsem měl dostat zpátky počítač, kameru, telefon, hodinky, celé technické vybavení, všechno si nechali. Tam je obrovská korupce.
Největší kriminální živly jsou vlastně dozorci ve věznicích, kteří jsou velmi úplatní. Policie, vyšetřovatelé, všichni jsou hladoví po zisku. Major, který mi šel oznámit, že mě pustí, mi řekl: „Chtěl bych od vás nějaký dárek, co mi dáte?“Dal jsem mu libry, které se mi vrátily. Je to neskutečné. Mají tak nízké platy, že vlastně parazitují na vězních, kteří dostávají nějaké jídlo nebo peníze od svých rodinných příslušníků.
LN Strávil jste kromě Súdánu dost času také třeba v Nigérii. Jak vlastně probíhala vaše práce v Africe?
Na starosti mám celou Afriku, kde mám síť spolupracovníků, se kterými se tam setkávám a koordinuji humanitární projekty. V žádné zemi ale nepobývám déle než týden nebo dva.
Dřív jsem působil i ve střední Asii nebo na Blízkém východě.
10. prosince 2015 – Na letišti v Chartúmu byl zatčen dlouholetý pracovník organizace Hlas mučedníků Petr Jašek. Podle organizace do Súdánu přicestoval proto, aby se setkal s několika křesťanskými představiteli a předal jim finanční dar.
srpen 2016 – Začal proces s Jaškem a trojicí súdánských křesťanů. Žalobci vznesli obvinění ze sedmi přečinů, mimo jiné ze špionáže a spiknutí proti státu.
29. ledna 2017 – Súdánský soud poslal Jaška na 20 let do vězení. Uznal ho vinným ve všech bodech obžaloby. Česká diplomacie začala ihned jednat o Jaškově propuštění.
26. února 2017 – Agentura AFP uvedla, že súdánský prezident Umar Bašír nařídil Jaškovo propuštění. Těsně před půlnocí téhož dne se Jašek vrátil za doprovodu ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka do vlasti.
Ale teď se to zredukovalo pouze na Afriku. Nejproblematičtější situace je v severní části Nigérie.
LN Jak teď vidíte svou budoucnost, máte chuť pokračovat?
Budu mít určitě dovolenou, abych se zotavil. Ale v práci budu pokračovat dál. Do Súdánu se už asi nedostanu nikdy, pokud tam bude tento režim, protože mi nedají vízum.
Doufám ale, že moji spoluvězni budou co nevidět také propuštěni a naše spolupráce bude pokračovat dál. Je potřeba držet nátlak na súdánské orgány.
LN Mají šanci se z vězení dostat?
Určitě, nátlak je v současnosti opravdu velký. Zajímá se o to britský ministr zahraničí a dostává se to celkově do vyšších politických pater.
Ta situace je neúnosná. Bude to ještě trvat zřejmě nějaký čas. Ale oni jsou nesmírně stateční. Jeden už ve vězení byl, a zažil dokonce mučení elektrickým proudem. Je běžné, že když je někdo z politických důvodů vězněn poněkolikáté, je to takový zkušený matador, se kterým jen tak něco nezahýbá.
LNA jejich jediným proviněním tedy je to, že jsou to křesťané?
To je jedna věc. Problém je, že si tu víru nenechávají pro sebe. Pokud je někdo hlasitější, dříve nebo později se ocitne na černé listině.
Nejvyšší trest pro vězně je, že otevřou jímku se splaškami a ponoří jej tam až po krk na půl hodiny. I kvůli tomu se tam šíří cholera.