Ohebné slovní druhy

Slova, jež se dají skloňovat nebo časovat, a jejich kategorie

Každé slovo lze zařadit do jednoho z deseti slovních druhů. Slova daného druhu mají stejné vlastnosti. Slovní druhy rozdělujeme na ohebné a neohebné. Ohebná slova lze skloňovat (podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslovky) a časovat (slovesa).

Podstatná jména jsou plnovýznamová slova. Dělí se na konkrétní, která označují osoby, zvířata a věci, a abstraktní, jež pojmenovávají vlastnosti, stavy či děje. Podstatná jména se skloňují, určujeme u nich mluvnické kategorie – pád, číslo, rod (u mužských životnost) a přidáváme vzor.

Postup při určování mluvnických kategorií: Určíme pád slova a číslo (řekneme si jednotné i množné, poté vybereme). Zařadíme slovo k rodu (mužský, ženský, střední), u mužského rozlišíme životnost a na závěr podle koncovek v 1. a 2. pádu přiřadíme vzor.

Přídavná jména se přidávají k podstatným jménům, označují jejich vlastnosti. Ptáme se na ně: Jaký? Který? Čí? I u nich určujeme mluvnické kategorie – pád, číslo a rod. A protože se v mluvnických kategoriích shodují s podstatnými jmény, u kterých stojí, je jednoduché je určit. Zkusme to! Líbí se mi sukně. Přídavné jméno maminčina patří ke slovu sukně. Sukně je v 1. pádu, čísla jednotného, rodu ženského, proto i slovo maminčina má stejné kategorie. Rozlišujeme přídavná jména tvrdá, zakončená v 1. pádu na

(vzor mladý), měkká, končící na (vzor jarní), a přivlastňovací (vzory otcův, matčin).

Pozor! Nepleťte si podstatná jména podle vzoru pán a přídavná jména přivlastňovací. pují podstatná a přídavná jména, ukazují či odkazují na ně. I u nich určujeme rod, číslo a pád. Skloňují se buď podle vzoru přídavného jména ( takový – mladý, čí – jarní), nebo podle vlastního zájmenného skloňování (tvrdé: ten – toho a měkké: náš – našeho). Zájmena dělíme na osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná. Dobrá rada: naučte se zájmena zpaměti.

Pozor! Zájmeno ona – 2., 3., 6., 7. p. – jí/ní, 4. p. – ji/ni. Můj, tvůj, svůj – vzor mladý.

Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí. Určité číslovky určují přesný počet a lze je nahradit číslicí ( deset), neurčité nikoli ( několik). Číslovky základní vyjadřují počet (kolik? pět), řadové označují pořadí (kolikátý? pátý), druhové označují množství druhů (kolikery? patery) a násobné odpovídají na otázky kolikrát?, kolikanásobný? ( pětkrát, pětinásobný).

Pozor! –(

–( číslovky se píší zvlášť – ale nebo Slovesa se časují. Vyjadřují děj, a to činnost ( kup máslo) nebo stav (kočka leží). U sloves určujeme mluvnické kategorie: osobu (1., 2., 3.), číslo (jednotné, množné), způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací) a u oznamovacího způsobu čas (minulý, přítomný, budoucí). Mluvnické kategorie nelze určit u neurčitých tvarů, infinitivů.

Pozor! Podmiňovací způsob přítomný: Rozkazovací způsob má tři tvary: 2. os., č. j. – 1. os. č. mn. 2. os. č. mn. –