Svět je plný šílenců
Držitel Goncourtovy ceny Francouz rusko-litevského a židovského původu Roman Kacew se narodil ve Vilniusu v roce 1914 a prožil poměrně dramatický život, psal, režíroval, působil v diplomatických službách, věnoval se létání. Do Francie se přestěhoval s matkou, když mu bylo čtrnáct let, vystudoval tam a jako Roman Garry se brzo začal věnovat psaní. Jeho druhou manželkou byla herečka Jean Sebergová, která spáchala v roce 1979 sebevraždu, Garry se o rok později zastřelil. Celý život tvořil pod více pseudonymy, díky tomu také dvakrát získal Goncourtovu cenu – nejprve za román Kořeny nebes, posléze za Život před sebou, který vydal pod pseudonymem Émile Ajar, a komise neznala autorovu totožnost.
I novelu Život s krajtou napsal v roce 1974 jako Émile Ajar a líčí v ní život pařížského úředníka, který pracuje ve velkém podniku příznačně se zabývajícím statistikou. Hrdina je úplně opuštěný a svou samotu se snaží zmírnit tím, že si pořídil hada – krajtu a chová ho jako domácího mazlíčka. Had pochopitelně příliš na jeho city a výlevy příliš nereaguje, maximálně ho tu a tam hryzne do ucha. Jádrem novely je pak popis hrdinova groteskního pokusu o navázání známosti s kolegyní, kterou potkává ve výtahu. Slečna Dreyfusová je vnadná černoška a vzbuzuje v něm různé přísliby, které se pochopitelně nenaplní.
David Prachař novelu zdramatizoval, režíruje ji a je i autorem výpravy. S podobným typem sólových projektů má dlouholeté zkušenosti už od dob variací na Ham- leta. I když šlo o inscenace jiných režisérů, vždy stavěly především na jeho osobnostním herectví, úžasné proměnlivosti a kreativitě, s níž si s vybranou figurou pohrává a rozvíjí ji v nečekaných nuancích. A stejně je tomu i v novém projektu. Kromě toho se Prachařovi zvlášť v jedné rovině podařilo vytvořit autentický obraz součas- nosti – sledujeme osudy nepochybně vyšinutého a deformovaného tvora, a přesto máme pocit, že to, co předvádí a jak žije, je vlastně úplně normální. Naše realita je už taková, že se dávno nepozastavujeme nad ničím, hranice mezi normálností, podivínstvím a šílenstvím je občas hodně nezřetelná.
Hrdina zprvu sedí na malé stoličce uprostřed pilin, v nichž se ukrývá jeho studenokrevný mazel. Vytáhne ho, laská se s ním, nechá se jím obtáčet a vypráví o svém neveselém životě uprostřed davu. Věcně líčí, jak navštěvuje bordel, ale nebývá spokojený s tamější přehnanou hygienickou péčí.
Život s krajtou inspirovala Davida Prachaře k vytvoření svébytné kreace o vyšinutém světě a osamělých existencích, které skrývají své strasti v anonymitě velkoměsta. Na inscenaci se s ním podílel jeho syn Jakub a Pavel Fajt, kteří obstarali hudební a zvukovou podobu inscenace.
Extatický tanec s hadem
Po obou stranách „manéže“s krajtou jsou dva kancelářské stolky, kde sedí kolegové – Jakub Prachař a Pavel Fajt. Klapot psacích strojů, údery razítek, bouchání hrnkem a využití dalších netradičních artefaktů vytváří zvláštní hudebně-zvukovou fakturu inscenace. Tak se třeba rozvine působivý hudebně pohybový výstup, při němž David Prachař extaticky v jakémsi šíleném záchvatu tančí s hadem. Tento typ psychofyzického herectví je především základem imaginativního řešení situací, volnosti a hravosti. Hořkosmutných klauniád ve výrazně mimickém a gestickém provedení.
S hrdinou to jde ale s kopce, občas, když je šťastný, v euforii běhá jako pes od jednoho kolegy ke druhému, ti však zůstávají naprosto nezúčastnění. Světlé chvilky prožívá jen ve výtahu se slečnou Dreyfusovou, kterou zosobňuje obrovská šitá figurína vminisukni. Velká hnědá stehna, smyslné rty. Tahle nadžena ovšem také nereaguje, ani nemůže. A tak se hrdina stále víc propadá do hlubin své samoty a depresí a po posledním nezdaru odevzdá svého mazla do zoologické zahrady. Přijde domů a pomalu a rezignovaně se svlékne, na tělo si natáhne hadí kůži a uloží se ke spánku, z něhož se nejspíš neprobudí. Na zadním horizontu se objeví růžové květy velkého stromu a konejšivě povlávají, vše se noří do tmy a hrdina ponořený do stínu kamsi pomalu stoupá po žebříku.
Život s krajtou