Češi v době muzeální
Je takový jeden dost nelichotivý maďarský vtip o Češích. V době, kdy se v Budapešti stavěla velkolepá budova parlamentu (Országház), budovali Češi v Praze Národní divadlo a Národní muzeum. A proto – jak vyvozují maďarští vtipálci – je česká politika vždycky něco mezi divadlem a muzeem.
Nevím, kdy anekdota vznikla, a neručím za její autenticitu. V této podobě mi to vyprávěl kdysi dávno jeden maďarský kamarád z Horní země. Na té charakteristice české politiky oscilující mezi divadlem a muzeem asi něco bude. A dnes jsme se zřejmě dostali do muzeální fáze. Což může být způsobeno prostou deprivací: zatímco Národní divadlo vzkvétá a obšťastňuje obecenstvo, interiér historické budovy Národního muzea znají již jen pamětníci. Po sto třiceti letech nám vyrůstá první generace dětí ochuzená o úžas spočinutí pod obrovskou velrybí kostrou.
Není u nás týdne, aby někdo nepřišel s projektem nového velkolepého muzea. Nezisková organizace Post Bellum chce v Praze na Letné – za necelé tři roky! – postavit český Jad vašem. Nejen tedy hypermoderní muzeum plné nejnovější techniky, ale také památník, výzkumné pracoviště a dominantu Prahy. Institut Paměti národa, jak se má nová instituce nazývat, má být zacílen na mladé a turisty a zprostředkovat jim zkušenosti s totalitními režimy.
Avčera se do věci vložil i ministr financí Andrej Babiš. Na Fóru českého stavebnictví se rozhořčil, že se u nás málo staví, a hned navrhl muzeum, o kterém se sdružení Post Bellum ani nesnilo: „Možná by semohlo něco vymyslet v Praze, památka, kde uděláme muzeum našeho národa od praotce Čecha, návštěva na sedm hodin například, tak mě to napadlo. Praha má desítky miliard na účtě, a nestaví se,“řekl Babiš podle iDNES. Zatímco Post Bellum se inspiruje v Jeruzalémě a Berlíně, Babiše zaujalo Guggenheimovo muzeum v Bilbau a Fondation d’entreprise Louis Vuitton v Paříži, které patří mezi nejnavštěvovanější místa v regionech. Ministra financí možná vzrušují úžasné stavby Franka Gehryho, jejichž fotografie ukázal českým stavbařům, a sbírky, které se v nich prezentují. Ale jako správného ministra financí ho opravdu nejvíce zajímá sto milionů eur, které prý přineslo muzeum v Bilbau státu na daních.
Snad nebudu nařčen ze servilnosti kministru financí, když tu napíšu, že Babišův nápad je epochální a znamená přímo změnu paradigmatu. Po listopadu 1989 u nás všechny vlády zprava zleva pohlížely na kulturu jen jako na obtíž a výdaj k seškrtání. A nyní přichází ministr Babiš s rovnicí: nové muzeum = sto milionů eur daňového zisku.
Já tomu tleskám a skromně navrhuji, zda by se kluci od Babiše a z Post Bellum třeba nemohli domluvit na společném projektu. Jestli v té úžasné nové budově bude vystaven praotec Čech, nebo bratři Mašínové, není zase tak podstatné. Jen mám strach, že to obojí skončí zase tak nějak česky. Tečka a blob.
Interiér historické budovy Národního muzea znají již jen pamětníci. Po sto třiceti letech nám vyrůstá první generace dětí ochuzená o úžas spočinutí pod obrovskou velrybí kostrou.