Institut Paměti národa je slib. Ne však naivní

eskými médii, jak píše Petr Zídek ( Za muzeum komunismu, LN 1. 3.), proletěla takřka bez povšimnutí informace, že nezisková organizace Post Bellum chce do tří let otevřít Institut Paměti národa. Bez povšimnutí bych neřekl. O Institutu PN informoval Český rozhlas, iDNES.cz, Respekt a další média. Naše zpráva sdělovala, že jsme založili projektový tým a do tří let plánujeme Institut otevřít. Až tak fantastické ve smyslu naivní, jak projekt shazuje Zídek, to není. Samotný nápad Institutu PN vznikl už asi před pěti lety. Od té doby jsme se účastnili soutěží o Werichovu, Pelléovu vilu, část Novoměstské radnice, jednáme s úřady, veřejnoprávními i soukromými institucemi, organizacemi a nadacemi.

Náš sen otevřít za tři roky Institut Paměti národa zní prý příliš bláhově, protože – jak nepřesně Zídek informuje – chcememuzejní instituci postavit na Letné na místě, kde stával Stalinův pomník. Ano. I o tomto místě se pro Institut PN uvažuje. Kdyby se ale býval obtěžoval a zeptal se, zjistil by, že mluvíme stejně vážně i o dalších třech místech, bavíme se o rekonstrukci i o stavbě zcela nové budovy. Navazujeme na projekty akademie, magistrátu a NG na Letné nebo jim částečně i konkurujeme. Skutečně existuje již mnoho architektonických vizualizací muzejního objektu na Letné.

Do našeho projektového týmu jsme oslovili mimo jiné špičkové architekty (Pavel Hnilička, např. Student House Holešovice), developery (David Musil, např. Florentinum) a stavaře (Cyril Křepelka, firma Sipral). Chceme vypracovat a za osm měsíců zveřejnit podrobný plán s odpověďmi na tři základní otázky – kde by mohl Institut Paměti národa stát, jak by měl vypadat a kolik peněz potřebujeme. Chceme znát technické podmínky lokalizací, ale místo by mělo mít i symboliku a být dobře dostupné.

Inspirace maďarská i britská

Podle Zídka je projekt špatně definovaný, protože označuje režim v letech 1948–1989 prý floskulí „totalitní“. K mému úžasu se novinář LN domnívá, že termín totalitní byl vědecky vyvrácen a opuštěn. Nesmysl. Komunisté ve zmíněných letech instalovali zločinecký režim, který usiloval o totální kontrolu vašeho života, ničil rodiny, lámal ke kolaboraci děti, které udávaly své rodiče, vraždil, mučil, zavíral či jinak, třeba psychickým trýzněním, perzekvoval své oponenty ve všech myslitelných koutech jejich existence, prostě s režimem se nějakým způsobem museli konfrontovat všichni, nebylo úniku. Je mi jedno, jak komunistický režim Zídek nazývá, pakliže nesnižuje vážnost obětí a respekt k lidem, již se takovému režimu postavili. S dovolením bych termín totalitní dál používal. Vědci pana Zídka nejsou skutečnými vědci, ale ideology.

Prý hledáme inspiraci v zahraničí. V námi zmiňovaných případech – v izraelském Jad vašem a německém Topographie des Terrors – je inspirace prý nepřípadná, protože izraelský památník holokaustu hospodaří s ročním rozpočtem v přepočtu asi 1,3 miliardy korun a berlínský památník vypráví historii jen druhé světové války. Institut Paměti národa je přitom rozkročený na válku i komunismus a tolik peněz nemá. Nelogické vývody pana Zídka nechme stranou. Institut Paměti národa – abychom novináři LN Zídkovi zamotali hlavu – se bude inspirovat i maďarským House of Terror, litevským Museum of the Occupation of Latvia, švédským The Institute for Information on the Crimes of Communism, britským Imperial War Museum a dalšími.

Inspirovat se můžeme v mnohém, například: jak takový muzejní institut financovat. Projekt, který připravujeme, chce vyprávět příběhy zasazené do historického kontextu zprostředkované moderními audio-video technologiemi, využít okolí institutu, instalovat expozice do netradičních prostor, např. dobytčího vagonu, bunkru apod. V zahraničí mají s tímto zkušenosti.

Projekt Institutu Paměti národa v tuto chvíli vedeme, ale nejsme v tom sami. Oslovujeme partnery Ústav pro studium totalitních režimů, Ústav pro soudobé dějiny, Vojenský historický ústav, ČRo a ČT. Už léta spolupracujeme s renomovanými historiky, metodiky vzdělávání a producenty. Jestli se nám podaří do tří let dotáhnout Institut, nevím, je to sice zatím jen sen, ambice, ale také zavazující slib, na kterém skutečně s velkým nasazením pracujeme.