Pacienti často nevědí, kde hledat pomoc
LN Jak mohou pacienti, kteří znají svá práva, ovlivnit fungování zdravotnictví?
Pacientská práva nejsou něco abstraktního, ale zahrnují celou řadu konkrétních situací, kdy se jako pacient mohu rozhodovat a ovlivnit tak svůj zdravotní stav. Příkladem je třeba to, co zná většina z nás. Když se ocitneme v lékařské ordinaci, jsme ve stresu, cítíme ostych či nechceme vypadat hloupě, a tak mlčíme, i když nám řada věcí z toho, co lékař říká, není jasná. To pak může vést třeba k tomu, že nám budou předepsány nevhodné léky. Nejenom, že léčba pak nebude tak efektivní, jak by mohla být, ale ještě může dojít k poškození zdraví v důsledku nežádoucích lékových interakcí. Každý rok je v Česku hospitalizováno několik tisíc pacientů právě kvůli tomu, že při jejich léčbě byly léky nevhodně kombinovány. Přitom by mnohdy stačilo, kdyby se v ordinaci nebáli zeptat.
LN Jsou zdravotníci připraveni na takto vybavené pacienty?
Jak kteří. Část bohužel dává přednost pasivnějším pacientům, kteří bez výhrad souhlasí. Ale to se mění. Řada lékařů vítá, když mají před sebou pacienty, kteří jsou informovaní – a tedy i zodpovědnější – a chtějí spolupracovat na své léčbě. Jsou aktivní, ptají se a zajímají se o to, co pro sebe mohou udělat. Myslím, že velmi dobrým příkladem jsou lékaři a lékařky, kteří pečují o pacienty se vzácnými onemocněními. Právě díky tomu, že v této oblasti velmi dobře spolupracují zdravotníci s pacientskými organizacemi a samozřejmě jednotlivými pacienty, se společnými silami podařilo dosáhnout zlepšení péče. LN Kde pacienti nejčastěji tápou?
Mnohdy vůbec netuší, že mají zákonem garantovanou možnost získat druhý odborný názor a tato péče je jim plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Přitom právě to, že se před zahájením náročné léčby či plánovaným rozsáhlým zákrokem poradím s dalším specialistou, může být rozhodující pro to, jak se nakonec rozhodnu léčit.
LN V čem se změnilo postavení pacientů oproti minulosti?
Změna je opravdu velká. Dříve zákon o zdraví lidu z roku 1966 upravoval základní povinnosti pacientů, avšak pacientských práv definoval minimum. Dnes je v legislativě zakotveno mnohem více pacientských práv a současně máme k dispozici preciznější právní úpravu. Bohužel nám ale chybí lepší právní úprava pro pacientské organizace, které by podle mě měly mít ve zdravotnickém systému větší slovo. Vzorem by pro nás mohly být země jako Británie, Německo, Norsko nebo Kanada, kde jsou pacientské organizace mnohem více součástí zdravotnického systému a podílejí se na jeho změnách.
LN Proč by právě pacientské organizace měly mít větší vliv?
Pacientské organizace jsou důležitým partnerem jak pro lékaře, tak pro pacienty samotné. Sami lékaři přiznávají, že nemají na nemocné dost času. Jsou na ně kladeny vysoké nároky a musejí se také věnovat administrativě.
Na druhé straně pacienti potřebují zodpovědět spoustu otázek, a pokud na ně nenajdou odpovědi v ordinaci, začnou sami pátrat na internetu. Tam však mnohdy narazí na zcela nesmyslné informace. V této oblasti pacientské organizace již nyní pomáhají, a proto se je snažím co nejvíce podporovat. Současně tím, že sdružují pacienty jednotlivých diagnóz, za ně mohou hovořit jako jejich zástupci a zprostředkovávat jejich hlas v rozhodovacích procesech. LN Jakým způsobem je podporujete?
Zhruba každé tři měsíce probíhá na ministerstvu zdravotnictví setkání zástupců pacientských organizací, kde si předáváme informace a sbíráme nové podněty. Do budoucna bychom rádi tuto komunikaci a spolupráci systematizovali.
Ministerstvo organizace podporuje prostřednictvím svých dotačních programů. Současně se však nyní snažíme nalézt udržitelný systém financování, který jim za splnění podmínek umožní stabilní výkon jejich činnosti.
Nyní probíhá přípravná fáze projektu, jehož součástí by měl být i vznik servisního a rozvojového centra pro pacientské organizace při ministerstvu, včetně přístupného internetového portálu. Tam budou moci pacientské organizace získávat i sdílet potřebné informace. Pro samotné pacienty by měl sloužit jako rozcestník pro hledání informací, které jim pomohou s řešením jejich situace.
Vztah mezi pacientem a lékařem by měl být vztahem důvěry a partnerství, říká Lenka Teska Arnoštová, náměstkyně ministra zdravotnictví a právnička, která se autorsky podílela na publikaci Zdravotnictví a právo, určené odborníkům i pacientům.