Léčbu můžete odmítnout
Ikdyž má moderní medicína k dispozici stále modernější technologie, ne vždy dokáže nemoc vyléčit. Také ne vždy jsou navrhované možnosti léčby pro pacienta přijatelné. V takových případech má právo léčbu odmítnout – a to i když tím ohrozí své zdraví, nebo dokonce život. I kdyby svůj názor nakonec změnil, bude pak mít nárok na péči hrazenou ze zdravotního pojištění.
České zákony také znají insti- tut dříve vysloveného přání, kdy člověk může předem uvést, jak chce, aby s ním bylo nakládáno, když nebude schopen se o sobě rozhodovat sám. V obou případech by se ale měl rozhodnout na základě kvalitních informací a po poradě s lékařem, který se o něj stará a kterému důvěřuje.
Negativní reverz jen písemně
K právům pacientů patří i to, že se sami mohou rozhodnout, zda chtějí být léčeni. Lékaři mají povinnost srozumitelně je poučit o důsledcích takového rozhodnutí. Týká se to samozřejmě pacientů, kteří jsou schopni o sobě rozhodovat, tedy nejsou například pod vlivem návykových látek nebo těžce zraněni. Za děti rozhodují jejich rodiče či zákonní zástupci.
„Pacient může léčbu odmítnout kdykoliv, a to i v průběhu léčby. Výjimkou jsou infekční nemoci a situace, kdy je nemocný zbaven svéprávnosti, což je velmi výjimečné,“vysvětluje profesor Jiří Vorlíček, který působí na Interní hematologické a onkologická klinice Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.
Odmítnutí potřebné léčby je možné i v případě, že to pacienta přímo ohrozí. Má ovšem svá pravidla. „Jakmile byla nemocnému podána informace o jeho zdravotním stavu v rozsahu a způsobem, ze kterého je zřejmé, že neposkytnutí zdravotní péče může vážně poškodit jeho zdraví nebo ohrozit život, má právo potřebnou léčbu odmítnout,“popisuje Jolana Těšínová, přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V praxi to znamená, že si ošetřující lékař vyžádá takzvaný negativní reverz, což je písemné prohlášení o nesouhlasu s poskytnutím péče, jež může následovat až poté, co byl pacient minimálně dvakrát poučen o tom, co ho čeká, když se nebude léčit.
„Negativní reverz, na rozdíl od vyjádření souhlasu s doporučovanou zdravotní péčí, nelze akceptovat ve formě ústní,“dodává přednostka.
Třeba onkologický pacient se může dozvědět, že bez potřebné léčby nádor poroste, jeho stav se bude zhoršovat a je pravděpodobné, že zemře předčasně, i když by mu léčbamohla pomoci život prodloužit a zkvalitnit. I proto je u závažných diagnóz důležitý dostatek času na rozhovor mezi lékařem a pacientem.
„Nemůže probíhat na lůžku před ostatními nemocnými nebo někde na chodbě,“říká profesor Vorlíček s tím, že je vhodné, když pacient v takové situaci dostane informace i písemně, třeba ve formě brožury, aby si mohl vše v klidu rozmyslet.
I na konci života máte svá práva
K tomu, jak se budete léčit, se můžete vyslovit i tehdy, když se blíží závěr vašeho života. Každý se může dostat do situace, kdy jeho léčba už není účinná. Je ale potřeba, aby věděl, že je možné dál léčit jeho obtíže, aby trpěl co nejméně. Týká se to například léčby bolesti, nevolnosti a podobně. Tato léčba pak může pokračovat v nemocnici, v léčebně dlouhodobě nemocných, ale stále častěji také doma nebo v hospicu.
„Aby se s nemocí žilo co nejlépe a umíralo klidně, je potřeba nastavit dobře cílenou podpůrnou léčbu. Té říkáme paliativní léčba a míří i na psychické a sociální potřeby nemocného a jeho rodiny,“dodává Regina Slámová, vedoucí lékařka brněnského domácího hospice Tabita. K paliativní péči patří, že nemocnému nikdo nediktuje, co musí. Cílem je provést nemocného jeho posledními okamžiky tak, jak si to on sám přeje.
„Člověk může být v závěru života unavený, smutný nebo neschopný rozhodování z důvodu poruchy vnímání či komunikace. Je proto dobré myslet na toto téma již dříve – i v době zdraví nebo v době, kdy nemoc začíná či se vrací,“popisuje paliativní lékařka s tím, že každýmá právo sepsat své předem vyslovené přání, ve kterém si může zvolit i svého opatrovníka.
„Užitečné je, aby o svém rozhodnutí řekl i svým blízkým, aby se na jeho vyjádření nezapomnělo,“doporučuje Slámová. Toto přání v písemné podobě je pak vhodné založit do zdravotnické dokumentace pacienta. Ten může učinit dříve vyslovené přání také při přijetí do nemocnice nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace. Tehdy je možné rozhodnout se, zda si člověk přeje, či nepřeje například resuscitaci, dýchání pomocí přístrojů, sondy do žaludku nebo dialýzu. Součástí takového přání může být třeba to, že si nemocný přeje zůstat poslední dny svého života doma, nikoliv v nemocnici. Když už není schopen o sobě rozhodovat sám, jsou tu jeho blízcí, kteří toto přání umožní naplnit.
jak a zda vůbec se bude léčit. Může předem vyslovit přání pro situaci, kdy ztratí schopnost o sobě rozhodovat. Povinností zdravotníků je jeho přání respektovat.