Základy teorie literatury

Znáte nejdůležitější literární pojmy? Umíte vyjmenovat základní literární druhy a žánry a dokážete je definovat?

Balady ve sbírce Kytice jsou definovány jako básně lyricko-epické. Co tato definice znamená? Umíte rozlišit epiku a lyriku? Pokud si nejste jistí, dnes přinášíme shrnutí základních pojmů z teorie literatury.

Erbenovy balady jsou psané ve verších, jde tedy o poezii. Od prózy se liší častým používáním uměleckých prostředků (rým, rytmus, básnické obrazy – přirovnání, personifikace). Rozlišujeme poezii epickou (má děj, příběh), lyrickou (nemá děj, vystihuje náladu, pocity, přání) a lyricko-epickou (děj je omezen, přesto je patrný).

Veršem je nejčastěji jeden řádek básně. Z veršů jsou sestaveny sloky (strofy) básně. Rým je zvuková shoda koncových hlásek na konci veršů. Známe rým sdružený (aabb), střídavý (abab), přerývaný (abcb), obkročný (abba) atd. Rytmus v básni je záměrné uspořádání pravidelně se opakujících zvukových prvků v každém verši.

Próza je text nepsaný ve verších. Drama se tvoří tak, že je příběh vyprávěn pomocí dialogů (rozhovorů) a monologů (mluví jedna postava).

Charakteristika základních žánrů

Bajka: veršovaný nebo prozaický příběh s mravním ponaučením, zvířata a věci se v ní chovají jako lidé, v ději se ukrývá hlubší smysl vyjádřený většinou v závěru (Lev a myška, O chytré lišce).

Báseň: většinou kratší veršovaný text, převažují básně lyrické a lyricko-epické.

Pohádka: prozaický žánr se smyšleným dějem a hrdinou, který představuje dobro, moudrost a statečnost a musí často čelit nebezpečí, vykonat obtížný úkol, vystupují zde nadpřirozené bytosti a kouzelné předměty a vítězí v nich dobro nad zlem, rozlišujeme pohádky lidové a umělé (známe autora), fantastické, kouzelné, zvířecí atd. (O dvanácti měsíčkách, Červená karkulka).

Pověst: fantastické vypravování s pravdivým jádrem, váže se k určité historické osobnosti, místu, názvu místa, události (O Libuši, Blaničtí rytíři, O Golemovi, O stavbě Karlova mostu).

Rozpočítadlo: většinou dětská říkanka používaná při hrách k určení jedné osoby, často využívá slova bez významu, důležitý je rytmus (Enyky, benyky, kliky bé, ábr, fábr domine, elce pelce do pekelce! Ty jdeš z kola ven!).

Říkadlo/říkanka: krátká rytmická báseň, která většinou doprovází dětské hry, činnosti ( Poveď se mi, bábovičko! Jestli se mi nepovedeš, budeš bita jako žito!).

Hádanka: krátký text, který předkládá problém, jejž vyřešíme pomocí důvtipu ( Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze. Co je to?).

Komiks: umělecké dílo, ve kterém jsou za sebou chronologicky uspořádány kresby s doprovodným textem, jež dohromady tvoří příběh (Čtyřlístek, Asterix). Další žánry naleznete ve výkladu pro 9. třídu.

Zapamatujte si! epika

– díla rozvíjející příběh ve formě vyprávění – zachycuje především pocity, dojmy, nálady – zvuková shoda koncových hlásek na konci veršů – záměrné uspořádání pravidelně se opakujících zvukových prvků v každém verši

lyrika rým rytmus

Určete u Erbenova díla Kytice literární druh a žánr, tak zní zadání. Že nevíte, jaký je mezi druhem a žánrem rozdíl? Přečtěte si tedy pozorně následující řádky a dnes určitě nevynechejte ani výklad pro 5. třídu, který se vám může hodit.

Literatura jako celek se dělí na tři základní literární druhy: epiku (prózu), lyriku (poezii) a drama. Zatímco pro prózu je typický děj, vypravěč a text ve větách a odstavcích, v poezii jde o vyjádření pocitů/emocí, mluvíme o lyrickém subjektu a text členíme do veršů a slok/strof. Drama se od prvních dvou druhů odlišuje tím, že je primárně určeno k jevištnímu zpracování, má děj, základním prvkem je dialog (monolog) a postavy mluví v replikách/promluvách.

V rámci literárních druhů se realizují literární žánry. Nejlépe je to vidět na příkladu lyriky a dramatu. Mezi základní dramatické žánry patří tragédie, komedie a činohra; u poezie mluvíme o žánrech lyrických ( milostná báseň), epických a lyricko-epických ( balada). Mezi prozaické žánry řadíme román, novelu, povídku aj.

Charakteristika vybraných žánrů

Román: delší vyprávění mající hlavní dějovou linii a linie vedlejší, vypravěč (ich- a er-forma), větší množství postav ( např. Robinson Crusoe, Harry Potter).

Povídka: krátké až středně dlouhé vyprávění, menší množství postav, které se během děje vyvíjejí ( př. Smrt krásných srnců).

Novela: krátké až středně dlouhé vyprávění (v závěru pointa – překvapivý/neočekávaný konec), menší množství postav, které se nevyvíjejí (Romeo, Julie a tma, Dekameron, Petr a Lucie).

Epos: rozsáhlý veršovaný text, pomalý dějový spád, častým tématem jsou hrdinské činy, války ( Odyssea).

Balada: veršovaný text, pochmurný děj, tragický/nešťastný konec ( Polednice).

Tragédie: dramatický žánr s vážným obsahem a nešťastným koncem ( Romeo a Julie).

Komedie: šťastný konec, většinou společenské téma, humorný nadhled ( Lakomec, Pygmalion).

Důležité pojmy z poezie

Kromě základních pojmů (viz výklad pro 5. třídu) je třeba, abyste dokázali poznat a správně určit vybrané obrazné prostředky, jež se nejen v umělecké, ale i ve věcné literatuře objevují. Už víte, co je to význam slova a že se může měnit, ale některá slova mohou získat v kombinaci s dalšími slovy význam obrazný/přenesený.

Základními typy obrazných pojmenování jsou metafora (přenesení významu na základě vnější podobnosti – V květnu sněží z jabloní.) a její podtypy přirovnání (poznáme podle slova jako – oči jako pomněnky) a personifikace (neživé věci dělají činnosti typické pro živé – Mraky jdou po nebi.).

Opakem metafory je metonymie, která vzniká přenesením významu na základě vnitřní souvislosti ( Dnešní den byl třešničkou na dortu. Tzn. nevypadal jako třešeň na šlehačce, ale byl „vrcholem“nebo „sladkým“zakončením např. dovolené.). I metonymie má svůj podtyp a tím je synekdocha (záměna celku za část nebo části za celek – seběhlo se tam celé město x ne celé město, ale bylo tam hodně lidí).