Hromek natočil „příznačně české“album
Kytarista a skladatel Michal Hromek, ač stále bývá spojován především s „keltskou kytarou“a ohlasy hudby Britských ostrovů, se už léta úspěšně snaží rozšiřovat záběr. Na předchozím titulu Andělové jsou zpívali (2014) například po svém uchopil rorátní písně, tedy žánr specificky český. Albem Básničky a brnkačky jde ještě dál, nebo spíš ještě blíž. A posunul se i v čase.
„S výjimkou dvou renesančních textů, po jednom z Anglie a Francie, je toto album velmi české,“uvádí Michal Hromek v bookletu CD. Vtipně vysvětluje i zvuk mořského příboje, nikoliv nasamplovaný, ale vytvořený pěk- ně naživo pomocí papírové krabice a hrachu, kterým začíná autorská skladba Voyage: „Myslím si, že touha po oceánech, kterou my suchozemské krysy pociťujeme, k nám neodmyslitelně patří, a tedy i tento kus je svým způsobem příznačně český.“
Nahrávka vznikla v rozšířené sestavě Michal Hromek Consort, ve které už léta pravidelně hostují například zpěvačky Petra Kohoutová (veřejnosti známá spíše zmuzikálů či ze sestavy Sester Havelkových, při spolupráci s Hromkem však využívá zkušenosti interpretky staré hudby, které vytříbila díky působení v ansámblu Musica Antiqua Praha) a Hana Horká (C&K Vocal, keltofilní folková kapela Asonance). Písňová forma tudíž nepřekvapí. Novum na Hromkových deskách představuje zhudebňování veršů moderních českých básníků.
V „pásmu“Tři bláznovské písně využil Hromek básně Josefa Kainara, Ivana Blatného a Bohuslava Reynka. Slova a hudbu se přitom podařilo spojit opravdu zpěvně, byť přízvuk a přirozenou melodii soudobé češtiny přizpůsobuje skladatel svým potřebám, za- milovaným a zažitým nápěvům keltským, postupům renesančním či barokním. Což není výtka.
Působivé je také uchopení veršů z první části rozsáhlejší básně Plavec komunisty persekvovaného básníka a duchovního Františka DanielaMertha. Zvláštní spřízněnost pak objevil Hromek s dílem současného básníka Pavla Kolmačky, často považovaného právě za „pokračovatele“(asi ten stereotypní příměr nemá rád, leč něco na něm je) Reynkova. Pásmem Čtyři písně na pět textů Pavla Kolmačky album vrcholí. Právě zde Hromek nejvíce hudebně překvapuje a vyklouzává z „očekávatelné“melodiky. Podobně atypická je také instrumentální, tradičním jazzem inspirovaná hříčka Pro Anežku.
Důležité místo na albu zaujímá úprava čtyř Písní k loutně (1952) Petra Ebena. Do české kotliny však míří Hromek i v momentech relativně nečekaných. V bookletu například upozorňuje, že ve Variaci na rudolfinské téma, tedy přepracování tzv. Španělské pavany, za renesance jaksi globálně rozšířené melodie k ceremoniálnímu tanci, záměr- ně využil jako hlavní předlohu verzi geograficky zdejší, zachycenou Mikulášem Šmalem (Nicolaus Schmall von Lebendorf) v 17. století.
Žádné brnkačky
Název alba by slovem „brnkačky“a informací o zhudebňování básní mohl trochu mást. Michal Hromek, ačkoliv je mu blízký třeba subžánr folk-baroque a písničkářská virtuozita Johna Renbourna a Berta Jansche, nepřepadl do folkové škatulky. Folkovému popěvku se nejvíce blíží v závěrečné rozvernémelodii Nebeské ptactvo odlétlo, působivě kontrastující s posmutnělým poselstvím Kolmačkovy básně. V naprosté většině skladeb však stále přistupuje k hudbě z hlediska klasicky školeného interpreta a autora komorní hudby.
Výše uvedené pochopitelně platí i pro ostatní hudebníky, nejen stálé členy Consortu. V aranžmá jsou důležité například housle a viola Kateřiny Lískovcové (jejíž nesporné hráčské kvality a cit pro inspirace starou hudbou nepokazilo ani účinkování v kontroverzním triu Inflagranti) a Matěje Kroupy (krom zkušeností v symfonických a operních orchestrech také spoluzakladatel Lamborghini String Quartet, koketujícího s jazzem, který hostoval i s kapelami jako Vertigo či Lanugo).
Ale ať už se Hromek pouští do hudby keltské či nekeltské, staré či soudobé, autorské, ohlasové či do úprav děl jiných skladatelů, pár věcí mají jeho nahrávky spo- lečných. Především vstřícnost k posluchači, která si nepřekáží s muzikantskou precizností a kultivovaností. Což platí i pro Básničky a brnkačky.
Na desce Básničky a brnkačky zhudebnil Michal Hromek mimo jiné verše Josefa Kainara či Bohuslava Reynka. Na hudbu Albionu ovšem nezanevřel.
Michal Hromek Consort
Autor je hudební publicista